Marco Flaccadoro na stránkách VoxEU píše, že „německý výrobní sektor se od roku 2021 potýká s problémy kvůli rostoucím cenám energií, slabé celosvětové poptávce a upadajícímu automobilovému průmyslu.“ A ve své úvaze detailněji popisuje, „jak vyšší spotřeba plynu v energeticky náročných průmyslových odvětvích, rozpad světového obchodu a konkurence z Číny zasáhly Německo tvrději než ostatní ekonomiky eurozóny.“ S tím, že „šoky v německém průmyslu významně ovlivňují sousední země“. Vzhledem k vysokým cenám energií a utlumené poptávce budou přitom podle ekonoma problémy německého výrobního sektoru a jeho evropských partnerů přetrvávat.
„Nárůst cen energií, který začal na konci roku 2021, vážně zasáhl výrobní sektor eurozóny, jehož produkce koncem roku 2024 klesla pod úroveň dosaženou před rokem 2020. Německý průmysl byl zasažen citlivě a zažil ještě strmější propad,“ píše Flaccadoro. Energeticky náročná odvětví mají přitom podle experta podobný podíl na celkové výrobě v Německu i v eurozóně celkově. Stejně tak nebyly v posledních několika letech zjištěny žádné významné rozdíly v cenách plynu mezi Německem a eurozónou, pokud se tedy podíváme na velké spotřebitele energie mimo domácnosti.
Výraznější rozdíl může být ale na straně energií pozorován v německém chemickém průmyslu. „Chemický sektor v Německu je skutečně více závislý na zemním plynu jako mezivstupu než v jiných zemích eurozóny kvůli jeho technologickým rysům. Vzhledem k významnému propojení chemického průmyslu s jinými sektory se pak jeho slabost přenesla do jiných energeticky náročných odvětví, což způsobilo výraznější pokles výroby v celém Německu,“ píše ekonom.
Zadruhé, na Německo dolehlo zpomalení na straně celosvětové poptávky po zboží, rostoucí roztříštěnost mezinárodního obchodu a zesílená konkurence ze strany čínských výrobců. Tyto faktory přitom ovlivnily německé výrobní firmy více než ty v jiných velkých zemích eurozóny, a to kvůli větší obchodní otevřenosti Německa. Vývoz zboží v roce 2023 konkrétně představoval 34 % HDP v Německu oproti 27 % v Itálii a 23 % ve Francii. Kromě toho byl německý vývoz zboží více vychýlen směrem k Číně. K tomu se podle některých dat zhoršovaly ukazatele cenové konkurenceschopnosti Německa. To je odrazem popsaného nárůstu nákladů na energie a později většího růstu mezd. „Tato dynamika přitom stojí v kontrastu s výrazným nárůstem konkurenceschopnosti, kterého německé firmy dosáhly na počátku 21. století po reformách trhu práce,“ dodává expert.
Třetím faktorem je pak útlum v automobilovém průmyslu, jehož váha je v Německu dvakrát vyšší než v eurozóně jako celku. Tento sektor je ovlivněn nízkou poptávkou a rostoucí konkurencí ze strany čínských automobilek. „Zejména Čína je nelítostným konkurentem evropských výrobců automobilů, protože její nízkonákladová elektrická vozidla se do Evropy vyvážejí ve velkém. Vzhledem k tomu, že EU představuje nejdůležitější trh pro export německých elektromobilů, znamená Čína pro německé automobilky rozhodující zdroj konkurence.“
K tomu ekonom dodává, že „nedávný vývoj na straně regulačního rámce vyvolal další nejistotu pro výrobce automobilů jak v Německu, tak v celé EU.“ Cla na dovoz elektrických aut z Číny, která uvalila Evropská komise v říjnu 2024, by totiž mohla vyvolat odvetu ze strany Číny a utlumit tím evropský export automobilů. A ekonom zmiňuje i „potenciální znovuotevření cíle nulových emisí pro nová auta a dodávky do roku 2035“.
Flaccadoro na základě svého výzkumu tvrdí, že významným jevem je „přelévání z německé výroby do výrobního sektoru ostatních ekonomik eurozóny“. Týká se to do značné míry Itálie, ale „efekt je také značný pro Francii a Španělsko“. Výzvy, kterým čelí německá ekonomika, přitom podle experta „pravděpodobně jen tak nezmizí. Týká se to vyšších cen energií, utlumené poptávky a v neposlední řadě konkurence ze strany čínských výrobců. Ta bude spíše sílit, „zejména v segmentu technologií zelených energií.“
Zdroj: VoxEU
https://cepr.org/voxeu/columns/recent-weakness-german-manufacturing-sector