Změny v monetární politice fungují se zpožděním. Na CNBC to připomněl Stephen Miran, který působil ve vedení americké centrální banky s tím, že aktuální změny sazeb by tak na současném ekonomickém dění také nic nezměnily. Projevily by se až za řadu měsíců. Co to podle ekonoma v praxi znamená a kam by měl Fed se sazbami jít?
Miran si konkrétně myslí, že efekt změn sazeb by se dostavil zhruba za rok. Je tak pravda, že konflikt v Íránu a vyšší ceny ropy zvyšují současné inflační tlaky, ale centrální banka by se podle něj měla při stanovení správné výše sazeb dívat do budoucnosti, a ne do minulosti. Ve druhém případě by totiž podle ekonoma mohl monetární politiku provádět prostě nějaký stroj. Miran si přitom myslí, že Fed se celkově příliš spoléhá na historická data a měl by dávat větší váhu predikcím.
„Nemám důvod se domnívat, že inflace bude ve druhé polovině roku 2027 vyšší,“ řekl ekonom v odpovědi na otázku, zda by tedy nyní hlasoval pro pokles sazeb. Druhou polovinu příštího roku přitom zmínil právě proto, že současné pohyby sazeb by se v ekonomice měly projevovat až zhruba za rok. Současné vedení Fedu má ale podle něj tendenci reagovat „mechanicky“, což přináší zmíněné spoléhání se na historická data. „Měli by se spíše ptát, proč inflace nezůstane na vyšší úrovni v červenci, září a prosinci příštího roku?“
Výrazné dezinflační tlaky nyní v USA podle ekonoma jdou zejména ze strany mezd a nájmů. „Trh práce je zdrojem konzistentní dezinflace a spolu s bydlením většinou představují dlouhodobý efekt, ať už na straně snižování inflace, nebo jejího zvyšování,“ dodal Miran. Ve srovnání se současným ropným šokem, který by měl být krátkodobé povahy, tak podle Mirana tyto dva faktory budou pravděpodobně působit výrazně déle a tentokrát tak, že budou inflaci snižovat. Výsledkem je pak očekávaná nižší inflace v příštím roce, které by už nyní odpovídaly nižší sazby.
Nehraje ale významnou roli důvěra v centrální banku v době, kdy se inflace stále drží znatelně nad jejím inflačním cílem? Miran na to řekl, že tato důvěra je úzce propojena s inflačními očekáváními, na která on klade velký důraz. Stejné je to podle něj u většiny členů vedení Fedu. Pokud by došlo ke znatelné změně v dlouhodobějších očekáváních, „bylo by absolutně nutné jednat, protože by musela být brána v úvahu důvěryhodnost centrální banky.“ Jestliže se ale očekávání ve vztahu k dlouhodobější inflaci výrazně nezmění, pak důvěryhodnost není tématem.“ Konkrétní čísla pak podle ekonoma nyní ukazují, že tak tomu je ve skutečnosti i nyní.