V minulém komentáři jsme upozornili na fakt, že některé levicové politické strany se snaží vyklouznout z nepříjemné konfrontace mezi svými (neúměrně vysokými) sliby a možnostmi (většinou velmi omezenými) státních rozpočtů pomocí zavádění nestandardních institutů, jejichž cílem je zvýšit zdanění „bohatých“.
V českém prostředí jde především o návrh zavedení majetkových přiznání. Prvním problémem je stanovení hranice majetku, od kterého by již bylo nutné podávat majetkové přiznání. Zdá se, že bude zvolena hranice 1,5 milionu. Nechme stranou otázku, proč zrovna tato částka a podívejme se na to, kolika domácností by se podobné opatření týkalo.
Údaje ukazují jistě povzbuzující tendenci k stále majetnějším domácnostem v České republice. Tak například již v roce 1996 již více než 10 % domácností odhadovalo, že vlastní majetek v hodnotě vyšší než 2 miliony korun. Dnes má trakový majetek podle odhadů cca 1 milión domácností. To je jistě obrovský počet a systém majetkových přiznání by si vyžadoval odpovídající obrovský administrativní aparát. Abychom dostali alespoň přibližné odhady nákladů systému, provedeme si několik modelových výpočtů.
Předpokládejme, že finanční úřady budou laskavé a vyzvou každý rok „jen“ polovinu „podezřelých“ domácností k podání přiznání. Jaké budou náklady? V první řadě půjde o náklady samotných rodin. Ty si budou moci přiznání zpracovat samy, nebo jeho vypracování svěří profesionálnímu odhadci. Tato práce zabere přinejmenším 15 hodin času (kdo kdy v životě vyplňoval daňové přiznání uzná, že jde o velmi konzervativní odhad). Pokud budeme počítat mzdu odhadců ve výši 500 Kč za hodinu (opět jde o podhodnocený odhad), pak vyjdou přímé náklady vypracování onoho půl milionu majetkových přiznání na pěknou sumu 3 a tři čtvrtě miliardy! Tyto prostředky by mohly být použity na řadu efektivnějších investic, kde by přinášely další užitek. Zde však náklady zdaleka nekončí.
Ročně by finanční úřady dostávaly 500 tisíc majetkových přiznání, které by musely ověřovat a případné nesrovnalosti vyjasňovat. Pokud budeme, opět optimisticky, předpokládat, že úředníci nestráví nad jedním majetkovým přiznáním více než dva dny (jeden na "kontrolu" majetku na místě a na popovídání si s informátory, odkud že bere soused tolik peněz a jeden den na vypracování zápisu), pak nám vyjde potřeba 1 milonu pracovních dnů ročně, což znamená zaměstnání zhruba 4000 nových úředníků. Při průměrné mzdě 20 tisíc korun a při odvodech na pojištění vyjdou náklady na tuto malou armádu na přibližně 1,3 miliardy korun ročně. Pro úplnost přidejme náklady na vybavení úředníků a na nájmy, které by platili za kanceláře.
Můžeme tedy odhadovat, že fungování institutu majetkových přiznání by si vyžadovalo náklady nejméně 5,5 miliardy ročně, zanedbáme-li jistě nezanedbatelné náklady zavedení podobně masivního systému. A jaké by byly efekty tohoto systému? Je pravděpodobné, že se zvýší kontrola, a tedy i daňové výnosy, především ze skupiny domácností s majetkem okolo hranice majetkového přiznání. Pro domácnosti s příjmy podstatně vyššími nebude institut majetkového přiznání představovat významnější omezení, protože jejich příjmy jsou beztak každoročně kontrolovány daňovými úřady. Kromě toho, majetek je veličina stavová, to znamená, že se v čase kumuluje, příjmy jsou však veličinou tokovou. Velký majetek proto neznamená nutně vysoké příjmy v posledním roce a tedy nutně vysoké daně. Řada domácností s vysokým majetkem tedy vůbec nemusí mít vysoké příjmy v posledním roce a její "kontrola" by nepřinesla, kromě zbytečného obtěžování, žádný efekt.
Je tedy více než sporné, jaké zvýšení daňových příjmů by institut majetkových přiznání přinesl. V současnosti vybírá stát na daních fyzických osob z jiné než závislé činnosti zhruba 110 miliard ročně. Tyto daňové příjmy by se tedy musely zvýšit přinejmenším o 5 %. Lze jistě s úspěchem pochybovat, že by se výnosy zvýšily tak razantně a tak rychle.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)