V posledních několika týdnech (shodou okolností v době, kdy trhy státních dluhopisů zažívaly volatilitu, jaká byla do té doby rezervovaná jenom pro akcie) se množí spekulace o tom, jak kompetentní je vlastně americký FED ve svém vlivu na ekonomiku, ve své měnové politice a ve svém odhadu budoucího ekonomického vývoje.
Jenom pro připomenutí. V červnu tohoto roku výnos 10letého amerického státního dluhopisu Treasury dosáhl historického minima na hodnotě 3.1%. Výnosy na této úrovni byly vyvolané jednak očekáváním velmi nízké inflace, v mnoha případech (ne nezbytně bezdůvodně) dokonce očekáváním deflace. Jedním z důvodů, který vedl k tak dramatickému růstu ceny dluhopisů (a poklesu výnosů), byl komentář jednoho z členů amerického FED Bena Bernanka, který připustil možnost, že FED uvažuje o nákupu státní dluhopisů ve snaze odvrátit deflační tlaky. Myšlenka, že americký FED se z emitenta Treasuries změní na jejich kupce vedla k raketovému růstu cen.
Červenec celý obrázek trochu změnil a trh byl svědkem největšího propadu amerických státních dluhopisů za posledních 20 let - výnos na těch samých 10letých Treasuries poskočil na 4.5%. To je nepochybně na trh dluhopisů kolosální pohyb a jistě stál hodně peněz ty investory, kteří uvěřili bizarní myšlence B. Bernanka. Fondy, které investují pouze a jedině do amerických státních dluhopisů ztratily za toto období rekordních 5.7% - a to se má podle všech prospektů a marketingových letáků jednat o bezpečnější instrument než akcie. Důvodem tohoto poklesu byl kompletní "veletoč" ze strany FEDu, kde Alan Greenspan nejenom vyloučil možnost nákupu státních dluhopisů, ale navíc připustil možnost růstu a nikoliv poklesu úrokových sazeb. Otázkou zůstává, jak někdo mohl věřit představě, že FED bude kupovat své vlastní dluhopisy, když musí financovat rekordní deficit.
Výše uvedené má však dopad nejenom na trh dluhopisů, ale především na trh hypoték a nemovitostí. Ten funguje ve Spojených státech tak, že hypotéční sazby jsou navázány na vývoj dlouhodobých úrokových sazeb u státních dluhopisů Treasuries. Růst výnosů (jinými slovy úrokových sazeb) tedy vedl nejenom ke zdražení hypoték nových, ale i ke zpomalení dynamiky refinancování hypoték stávajících. Hypotéční banky tak musí čelit problému, že na jedné straně mají dluhopisy užívané k financování svých potřeb, na straně druhé refinancované hypotéky - tyto dluhopisy však banku stojí více, než kolik přinesou nově refinancované hypotéky. Banky se samozřejmě snaží o zajištění takovýchto pozic - jednou z možností je nákup státních dluhopisů. Problémem je, že pokud byly tyto dluhopisy nakoupené v červnu, hypotéční banky nyní hledí na poměrně rozsáhlé kapitálové ztráty.
A nakonec jedna citace - "Při absenci zlatého standardu v současnosti neexistuje mechanismus, který by ochránil úspory před znehodnocením díky vlivu inflace. Neexistuje bezpečné místo, kde uchovat hodnotu svých úspor. Pokud by zde něco takového existovalo, vláda by držení takovéhoto instrumentu musela prohlásit za ilegální tak, jak tomu bylo v případě zlata (ve Spojených státech v 30. letech)." Autorem není nikdo jiný než Alan Greenspan, píšící v roce 1966. A pokračuje dál - "Deficitní financování je jednoduše řečeno mechanismus, jak konfiskovat bohatství a hodnoty. Zlato tomuto procesu stojí v cestě, zlato je jedna z mála možností jak hodnotu uchovat".
No. Je jenom přirozené, že lidé své názory mění. Jenom je podivuhodné, že někdy o 180 stupňů. Je-li deficitní financování mechanismem na konfiskaci hodnoty, proč se potom FED vydává na cestu nevídané monetární expanze a kolosálního deficitu??
Petr Žabža