Doba předvolební má svůj půvab. Mediálním prostorem stále více prostupují ostré výpady do slabin soupeřů, více či méně obratná rétorika a prognózy výsledků voleb. Do předvolebního folklóru patří také sepisování volebních programů politických stran. Na základních a středních školách bývají vyučovány různé slohové žánry, jak napsat pamflet pro volební mítinky se bohužel nikde neučí. Přitom krásnější ukázku slovní ekvilibristiky těžko pohledat.
Z žánrového hlediska má volební program asi nejblíže k science-fiction. Slibovaná realita, a často i popis současnosti, bývají zpravidla realitou virtuální. To není nijak na škodu. Lidská paměť si po čtyřech letech na detaily zpravidla nevzpomene. Důležitý je okamžitý dojem. Vhodné je doplnit vlastní virtuální realitu „nulovou tolerancí“ k fantaziím konkurence variacemi Haškovy metody: Co vám slíbí konkurence, to vám slíbíme také.
Podobně jako u literatuře či kinematografii mívají větší úspěch virtuální reality, které respektují hranice pochopitelnosti průměrným čtenářem či divákem. Jinými slovy, s výmysly a prvky typu „deus ex machina“ se to nesmí přehnat.
Není dobré vyhýbat se nepříjemným tématům. Soupeřům a rýpavým čtenářům bychom tak zbytečně poskytli munici ke snižování našich preferencí. Zde je na možné použít úhybného manévru použitím neověřitelných výpočtů, odhadů a obtížně srozumitelných odborných termínů, což ostatně může posílit dojem naší odborné erudice. V méně příjemných pasážích volebního programu se tedy setkáváme s žánrem odborné vědecké práce.
Vhodné je propašovat do volebního programu prvky červené knihovny, které by čtenáře dojaly. Zde se nabízí pasáže o sociální politice, postavení žen ve společnosti nebo ochraně společnostmi před otrokářskými zaměstnavateli, zhýralými obchodními řetězci či bankami. Pokud to odporuje vaší ideologii a konzistenci s jinými pasážemi, lze psát například o ekologii a kriminalitě. Vhodné je používání emotivních termínů typu „myslím to upřímně“, „průvan v byrokracii“, či „klidná síla“. Originalita je přidanou hodnotou.
Opozici se nabízí žánr hrdinského eposu, kdy hlavní hrdina vyvede zemi z temnot a zajistí sobě i své vlasti věčnou slávu. Strany vládní koalice se v tomto ohledu mohou zaměřit na boj s vnějším nepřítelem.
Z hlediska rozsahu by mělo jít spíše o novelu než románové čtení. Možná by neškodila ani varianta stručné povídky pro méně trpělivé čtenáře. Politika se inspirovala prezentacemi hojně rozšířenými ve světe obchodu. V B2B komunikaci asi mají prezentace nějaký smysl, prodejní dovednosti v maloobchodu spoléhají na údernější formy. Prozatím nikdo nepřišel s volebním programem v podobě komiksu, osobně se domnívám, že by tato forma slavila velký úspěch. Publikace formou časopisu, něco mezi Rytmem života, Esquirem a Strážnou věží by kromě atraktivity měla výhodu i v zisku z prodeje reklamních ploch.
Shrneme-li základní pravidla psaní volebního programu, jedná se z žánrového hlediska o patřičně vyváženou kombinaci science-fiction, červené knihovny a vědeckého elaborátu.
Konkrétně v ekonomických pasážích by měl volební program obsahovat příslib snížení všech daní, abychom se vyhnuli diskusi, která daň je spravedlivější. Sociální dávky rozhodně zvýšit. Čím více, tím lépe. A nejlépe všem, aby se nikdo necítil ukřivděn. Že se jedná o aplikaci science-fiction je zřejmé. Ze se stejného soudku je slibování poklesu nezaměstnanosti a zvyšování všech platů. V případě zvyšování sociálních dávek lze využít prvků červené knihovny volbou vhodných příkladů. Nad výpočty zlepšení životní situace vdovy s pěti dětmi nezůstane oko suché. Logicky vzniká problém s rozpočtovým schodkem. Zde se hodí metoda vědecké fabulace. Řešením je rychlý hospodářský růst, privatizace a miliardy z Bruselu. Zde pozor na nadměrné užívání těchto „deus ex machina“. Zdánlivým problémem se zdá být použití mimořádných příjmů z prodeje veřejného majetku a dotací ze strukturálních fondů na spotřebu vlády či domácností (skrze sociální transfery). Ale není nové auto investicí do pohodlného života a jídlo investicí do spokojenosti z plného žaludku ? Teoreticky bychom mohli redefinovat strukturu národních účtů a přesunout některá spotřební vydání do investic. Touto kličkou bychom mohli uspokojit bruselskou administrativu a připravit si půdu pro tvrzení o „zdravém hospodářském růstu“. Problematickou pasáží je byrokracie. Úskalím obecné formule o snižování byrokracie je skutečnost, že poměrně početná armáda úředníků také patří do řad voličů. Naopak nic se nedá zkazit prázdnými floskulemi o potírání hospodářské a jiné kriminality. Stínová ekonomika daně stejně neplatí. Univerzální je také podpora hospodářského růstu investicemi do školství, vědy a výzkumu. Pokud nezabředneme do detailů financování těchto oblastí, nemůže nikdo nic namítat, teorie hospodářského růstu skýtají neprůstřelnou argumentaci.
Dost již tlachání. Základní záměr byl nastíněn. Od předvolebních slibů nemůžeme očekávat konzistentní návod na řízení státu svěřených oblastí života. Nemá valného smyslu analyzovat programy jednotlivých politických stran a porovnávat je mezi sebou. Volební program je specifický žánr a jako takový ho musíme brát. Stejně jako vědeckofantastické romány či satiru.