Eskalace konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem se neodehrává jen na Blízkém východě. Přes ceny energií, inflaci i měnové kurzy dopadá globální, a tedy i českou ekonomiku. To podle hosta MakroMixéru politického geografa Libora Jelena dále posiluje samotný íránský režim. Rychlá demokratizace Íránu je podle něj vzdušným zámkem. Jaké scénáře jsou ve hře a co rozhodne příští týdny? Kdo z konfliktu profituje? A co hrozí Evropě? I to rozebírá v aktuálním MakroMixéru Jana Bureše a Roberta Břešťana.

Tři otázky pro Honzu Bureše

Jak vážné ekonomické dopady může mít konflikt s Íránem? „Situace je dost nejistá, ale už v tuhle fázi docela vážná. Pokud ceny ropy a plynu zůstanou na současných úrovních, bude to mít viditelné dopady zejména do inflace,“ říká ekonom ČSOB Honza Bureš. Podle něj může v extrémním scénáři ropa zdražit až k 150 dolarům za barel a plyn překročit 120 eur za MWh. „V takovém případě bychom se v příštím roce mohli dostat s inflací až k 5 %,“ dodává.

Rozhodující přitom bude délka konfliktu: „Pokud se konflikt natáhne, uvidíme to v inflaci výrazněji. A v takovém případě by Česká národní banka musela sazby zvyšovat.“ K rozhodnutí zvýšit sazby přitom může dojít relativně rychle: „Možná už v horizontu čtvrt roku až půl roku bude jasněji.“

Česká koruna podle Bureše není v dobré pozici: „Je strukturálně slabá, protože patří mezi měny energeticky závislých ekonomik.“ A slabší měna navíc zdražuje dovoz energií, a tak „koruna sama o sobě může být dalším argumentem pro zvyšování sazeb“, dodává Bureš.

Konflikt, který se okamžitě promítá do cen

Rychlost, s jakou se geopolitika promítá do každodenní ekonomiky, není překvapivá, uvádí Libor Jelen, politický geograf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje. „Nejsme ostrůvek v moři. Jsme propojeni globálně – ekonomicky i politicky,“ upozorňuje. A zdražení pohonných hmot je jen první viditelný efekt. Skutečný dopad se bude odvíjet od vývoje v Hormuzském průlivu, klíčové tepně světového obchodu s ropou.

Vývoj konfliktu podle Jelena výrazně ovlivňuje nepředvídatelnost americké politiky. „Od nástupu Donalda Trumpa už mě asi nic nepřekvapí. Ty kroky mi přijdou nepromyšlené a bez jasných strategických cílů,“ říká. „Chybí jasná artikulace cílů i varianty, co dělat, když se situace zvrtne. A to se právě děje.“

Íránský režim posiluje, demokratizace je iluze

Zásadní paradoxem konfliktu je fakt, že místo oslabení může současná situace íránský režim posilovat. „Bohužel musíme konstatovat, že íránský režim z tohohle paradoxně těží,“ říká Jelen. A důvod je jednoduchý: vnější hrozba totiž sjednocuje vnitřní struktury moci.

Klíčem k pochopení stability režimu jsou Revoluční gardy. Nejde přitom jen o vojenskou sílu, ale i o ekonomického hráče: „Mají bankovnictví, těžbu ropy i průmyslové kapacity. Jsou zároveň bezpečnostní i ekonomickou elitou,“ popisuje Jelen. Právě tato provázanost drží režim pohromadě. Zlom může přijít až ve chvíli, kdy začne chybět financování. „V momentu, kdy tam ty peníze nebudou, začne eroze a štěpení uvnitř těch struktur,“ dodává.

Navzdory častým spekulacím Jelen odmítá scénář rychlé demokratizace. „Zapomeňme na demokracii. Ta cesta tam teď prostě není,“ říká otevřeně. Exilová opozice je roztříštěná a bez legitimity. „Nemá jasnou představu, jak má vypadat budoucí Írán,“ upozorňuje. Navíc hrozí i horší scénář: „Při oslabení režimu může nastoupit nacionalismus a občanská válka – jako v Sýrii nebo Jugoslávii.“

Krátkodobý vývoj tak podle Jelena rozhodne ekonomika. „Volby v USA i Izraeli se nevyhrávají válkou, ale stavem peněženek voličů,“ říká. Právě tlak drahých energií může přimět obě strany k jednání. „Ten konflikt tlačí všechny – Západ, státy Perského zálivu i samotný Írán,“ dodává.

Evropa není hlavní cíl

Přímé vojenské ohrožení Evropy Jelen nepovažuje za pravděpodobné. „Írán nemá Evropu jako hlavní cíl. Těmi jsou Spojené státy a Izrael,“ vysvětluje. Rizika jsou ale jinde, například v hybridních operacích, kybernetických útocích a uprchlických vlnách. „Pokud konflikt eskaluje, obávám se nové migrační vlny,“ varuje.

Kdo na konfliktu vydělává

Geopolitická rovnováha se podle Jelena zásadně nemění, ale někdo z ní těží víc než jiní. Největším vítězem je Čína: „Její strategií je trpělivost. Když nepřítel dělá chyby, mlčí,“ popisuje. A z aktuálního konfliktu profituje i Rusko skrze vyšší ceny ropy, odklon pozornosti od Ukrajiny a posílení vojenské spolupráce s Íránem. „Ten konflikt odvádí pozornost od Ukrajiny a ekonomicky Rusku pomáhá,“ shrnuje Jelen.

Nejbližší týdny ukáží. Rozhodující bude čas, délka výpadků dodávek energií a vývoj v Hormuzském průlivu i ochota stran jednat. A jak shrnuje Libor Jelen: „Teď jde o to, aby obě strany našly racionalitu. A tou jsou peníze.“