Hostem Paula Krugmana na jeho Youtube kanálu byl Robin J. Brooks, který hovořil o svém výzkumu a kalkulacích týkajících se současného vývoje na trhu s ropou. Ty naznačují, že trh již může být v rovnováze při cenách kolem 115 dolarů (pro detaily viz včerejší Víkendář). K tomu podle ekonoma existuje řešení konfliktu ve formě embarga na Írán.
Brooks rozvedl svou tezi s tím, že v případě podobného embarga je mimo jiné nutné, aby si Írán nevytvořil stínovou flotilu, která by jeho ropu přepravovala do jiných zemí. Spojené státy ale mají podle něj v regionu dostatek lodí na to, aby mohly vyhlásit, že „budou střílet na každou loď, která vypluje z Íránu a bude mít na palubě ropu.“ Pak by podle něj embargo fungovalo a bylo by lepší možností než alternativy včetně pokračujícího konfliktu.
Země jako Rusko a Írán mají podle Brookse rezervy, které postupně akumulovaly z ropných příjmů. Na měnových trzích ovšem nerozhoduje tato zásoba, ale tok. Íránské ropné exporty představovaly asi 15 % HDP, jeho celkové dovozy přibližně 10 % HDP. Pokud se onen 15% podíl přiblíží k nule, „v podstatě to bude znamenat, že měnový kurz prudce klesne a centrální banka může tento pokles poněkud tlumit svými rezervami. I tak ale půjde o velký šok na straně inflace a finanční stability.“ To by se podle ekonoma projevilo i na schopnosti vést válku.
K tématu měnových kurzů a tržních reakcí ekonom zmiňuje případ Ruské invaze na Ukrajinu. Ten ukázal, že trhy jsou nejdříve překvapeny, rostou ceny ropy, dolar posiluje, protože Spojené státy jsou vnímány jako bezpečný přístav. Pak si trhy na šok zvykají a začíná fáze, kdy posilují měny zemí, které vyváží komodity, a naopak klesá kurz zemí, které komodity dováží. Takže nakonec posiluje třeba brazilský real, na opačném konci spektra by byla turecká či korejská měna.
Krugman k tomu dodal, že Spojené státy jsou nyní čistým vývozcem energií, což je významná změna oproti vzdálenější minulosti. Brooks navázal s tím, že ceny ropy jsou v případě šoků nejdříve ovlivněny růstem rizikových prémií, k tomu se přidává vliv kurzu dolaru, a nakonec vliv ze strany celé ekonomiky a její reakce na dosavadní vývoj cen ropy. „Nemám pochyb, že kdyby válka skončila zítra, vrátili bychom se do prostředí slabšího dolaru. Pozice dolaru ve světě je ale zároveň pozoruhodně odolná vůči chaosu americké politiky,“ dodal ekonom. V posledním roce se tak podle něj například nijak výrazně nezměnila vláda dolaru v mezinárodních rezervách.
Krugman dodal, že pozice dolaru stojí na více pilířích, než jsou pouze rezervy, představuje například dominantní měnu při vypořádání transakcí. Podle Brookse jsou úvahy o nějakém výrazném a rychlém poklesu významu dolaru ve světové ekonomice jen přáním. Dlouhodobý trend jde sice tímto směrem, ale nejedná se ani zdaleka o nějaký zlom či dokonce krizi. S tím souvisí i to, že Spojenými státy uvalené sankce jsou podle dat výrazně efektivnější než třeba ty evropské. Příčinou je právě to, jakou pozici má dolar a schopnost USA jej v rámci sankcí používat.