S majitelem firmy Alfa výroba jednoúčelových strojů, Zdeňkem Kuličem jsme mluvili o začátcích podnikání v jihočeském Písku, o zničující povodni, ekonomické krizi i o nedostatku technicky vzdělaných lidí.Jeho firma, která dnes konstruuje hlavně stroje a linky na výrobu dílů pro automobily, musela několikrát začínat úplně od nuly. Teď už ale snad můžeme říct, že je Alfa „za vodou“.

Patria Online: K Písku vždy patřil oděvní průmysl a firma Jitex. I vy jste v 90. letech začínali výrobou strojů pro textil. Jaké ty začátky byly?

Je pravda, že jsem dělal de facto třináct let před revolucí v pletařském průmyslu vývojového konstruktéra. S podnikáním jsem začal hned v roce 1990, kdy Jitex skončil a s ním jsme měli skončit i my. Měl jsem si tedy v té době hledat nějaké zaměstnání, já jsem si ho ale nenašel. Vlastně jsem si ho vytvořil.

Patria Online: Šlo to tehdy dobře? Mnozí podnikatelé na začátek devadesátých let s nostalgií vzpomínají.

My jsme si už v roce 1992, kdy jsme rozjížděli firmu, prakticky nemohli dovolit pracovat jen na pletařských strojích. Některé zakázky ještě opravdu docházely ze setrvačnosti z Jitexu, ale bylo to čím dál složitější. V nově nastaveném podnikatelském prostředí jsme se navíc všichni učili, bylo to něco jiného než ve státním podniku. Proto mne taky lidé, kteří z Jitexu odešli se mnou, postupně začali opouštět, až jsem zůstal sám. Ale naštěstí ne na dlouho.      

Patria Online: Vzpomenete si na zlomovou zakázku, která firmu takzvaně nakopla?

Já jsem chtěl dělat vždycky přesné jednoúčelové stroje a opravdu se to povedlo. První velká nabídka byla pro firmu WITTE Nejdek, to tehdy byla ještě malá společnost. Dodnes dělají autozámky a jsou v tom velmi úspěšní. Začali jsme dělat různá testovací zařízení, výrobní i jednoduché stroje na výrobu autodílů. Postupem času jsme začali dělat větší a větší stroje a měli jsme méně a méně peněz, protože firmy nám nechtěly platit. Platily nám až po dodání, což jsme museli rešit ruznými úvěry. A v tom období velice nerad vzpomínám na jednu banku, která nás tehdy pěkně podrazila. Nebyla to vlastně ani tak věc banky, jako rozhodnutí jednoho člověka, který v ní pracoval. Nestálo mu za to se zvednout a jít se podívat na to, co děláme. To už teď naštěstí nemusíme řešit. Tehdy v roce 1994 nebo 1995 jsme kvůli tomu ale málem skončili. 

Patria Online: Ale přežili jste.

Protože jsem jezdil po všech čertech a škemral o úvěr, až se nám ho povedlo dostat z tehdejší IPB, tedy předchůdkyně dnešní ČSOB. My jsme to ovšem neměli ze známosti. Tehdy šlo o poměrně velkou zakázku pro Bosch, o linku na pedály pro auta. Pak se firma začala rozjíždět. Rozrostli jsme se na současný stav, kdy máme asi 40 zaměstnanců.

Patria Online: Šlo tehdy o nějaký zásadní úvěr, desítky milionů?

Kdepak, to vůbec! Bylo to do deseti milionů, možná osm, pokud si vzpomínám. Vymetli s námi a pro nás to byla veliká zkušenost. Poté co jsme úvěr získali u dnešní ČSOB, jsme ale dál rostli. V té době nám už bylo jasné, že musíme jít do vetší haly, do lepších prostor. Šli jsme tedy do bývalého mlýna na píseckém předměstí. Prostor to byl nádherný, ale nikdo nečekal, že v roce 2002 přijdou tisícileté povodně, které nás totálně vyplavily. Potom, co jsme vylovili několik počítačů a zjistili, že nás ve mlejně nikdo nepojistí, uzrála myšlenka, že musíme postavit něco na kopci. Takže jsme od roku 2006 v Písku na Hradišti.

Patria Online: Dá se nějak srovnat ona povodeň v roce 2002 a ekonomická krize, která přišla v roce 2008?

Krize byla horší. Tehdy jsme opravdu byli rádi, že jsme rádi. Naštěstí jsme v té době chytli větší zakázku na Maltu, to nám trochu pomohlo tu největší krizi překonat. Nikoho jsem nemusel propouštět, pár lidí odešlo samo. Za rok a půl se to zase začalo lepšit. Povodeň přijde a odejde. V krizi jsme nevěděli, co bude, co můžeme čekat.

Patria Online: Firma, jako je ta vaše, musí neustále investovat. Pustili jste se po ukončení krize do investic s větší vervou?

My musíme investovat pořád. Stále nakupujeme do dílen různé stroje, které nám pomáhají vylepšovat a rozšiřovat naši výrobu. Postavili jsme taky nový sklad, abychom měli hotové výrobky kam ukládat. Na veškeré investice si vyděláváme, v tomhle já jsem stará škola. Teď máme zrovna v merku kvalitní 3D tiskárnu a pak bude, doufám, na delší čas od investic klid.

Patria Online: Dá se reálně říct, v kolika autech na evropském trhu se setkáme s vaším výrobkem nebo s výrobkem, který sjel z vaší linky?  

To se opravdu spočítat nedá. Vezměte si, že třeba čerpadlo se dělá na lince, kde je patnáct strojů a jeden z nich je náš. Děláme ale samozřejmě i ucelené linky, třeba na pedály nebo palivové pumpy. Vyčíslit se to asi nedá, ale děláme pro BMW, Mercedes, vyrábíme moduly pod volant pro Volkswagen, děláme pro Nissan, pedály pro značku Alfa Romeo… Těch strojů děláme kolem padesáti za rok a za stejnou dobu vyrobíme tak dvě kompletní linky.

Patria Online: Co je tedy dnes největším problémem firmy vašeho zaměření a vaší velikosti? Je to také nedostatek lidí?

Největším problémem je spíš obecně práce s lidmi. Zdá se mi, že se dneska prací jen málokomu zavděčíte, to souvisí samozřejmě s lidskými hodnotami a vlastnostmi. A samozřejmě se přidám ke všem, kteří tvrdí, že technicky vzdělaní lidé zkrátka nejsou. My si sice část vychováme sami, ale pak je musíme držet, aby nám je nepřebraly velké firmy. Bereme absolventy, ale ti přicházejí z různých vysokých škol. Když sem přijde člověk z ČVUT nebo z Technické univerzity v Liberci, tak je dost pravděpodobné, že bude něco umět. Když přijde někdo ze soukromé školy rádoby technického směru, tak většinou neumí nic. Já jsem si sám vytvořil takový rychlý test a první otázka v něm zní, co to je Ludolfovo číslo. Párkrát se mi už stalo, že dotyčný odpověděl: Ano, už jsem o tom někdy slyšel…

Patria Online: Přímo do Británie nevyvážíte, ale dotkne se vaší firmy také nějak téma posledních týdnů, tedy brexit?

Dotkne se nás to jedině tehdy, když se změní kurz eura a koruny, toho jediného se bojím. Do Británie dodávají naši zákazníci, sami jsme dodávali třeba díly pro Land Rover, takže by se nás to i někdy v budoucnu dotknout mohlo. Mě se brexit nelíbí, ale to je tak asi všechno, co s ním mohu dělat.

Rozhovor vznikl ve spolupráci se společností Alfa výroba jednoúčelových strojů a Korporátním a institucionálním bankovnictvím ČSOB.