Hrubý domácí produkt se podle zpřesněných údajů ve 4. čtvrtletí zvýšil o 6,6 procenta. Za celý loňský rok se výkon české ekonomiky zvýšil o 6,5 procenta, po růstu o 6,4 procenta v předchozích dvou letech. Přestože zpřesněná data nedosahují již dříve zveřejněného rychlého odhadu ČSÚ (6,9 procenta), nepřináší negativní impuls pro kurz koruny ani dluhopisy. Otázka dalšího zvyšování úrokových sazeb ČNB stále nemá jasnou odpověď.
Česká ekonomika se na přelomu loňského a letošního roku dostala na vrchol hospodářského cyklu. Podporou se jí staly všechny složky, jak ukazují detailní data. Rychle rostla spotřeba domácností, ještě rychleji firemní investice, zvýšily se zásoby na skladech a vývoz rostl rychleji než dovoz. Výdaje domácností na spotřebu loni stouply o 5,7 procenta, podpořeny zrychlením růstu mezd a klesající nezaměstnaností. Vládní sektor utratil na spotřební výdaje o 0,9 procenta více. Hrubá tvorba fixního kapitálu se zvýšila o 6,1 procenta podpořena zejména stavební aktivitou. Vývoz zboží a služeb reálně vzrostl o 14,6 procenta, zatímco dovoz stoupl o 13,7 procenta.
Při pohledu na jednotlivá odvětví ekonomiky lze zjistit, že polovinou se na růstu HDP podílel zpracovatelský průmysl. Významně přispěly také obchod, služby pro firmy a doprava.
Tempo růstu české ekonomiky bylo loni více než dvojnásobné ve srovnání s průměrem zemí Evropské unie. HDP na obyvatele v ČR přepočtený podle parity kupní síly se tedy posunul na 82 procenta z předloňských 79 procent. Konvergence k úrovni 100 procent průměru EU by mohla být dokonána v roce 2020.
Výkon ekonomiky v posledním čtvrtletí loňského roku významně převyšoval dlouhodobě udržitelný neinflační potenciál. Mezera výstupu (v inverzní podobě) se rozšířila na 1,8 procenta, spočítáno metodou produkční funkce, resp. 1,7 procenta, použijeme-li jednoduché filtrování Hodrick-Prescottovým filtrem. Potenciální výstup nyní roste tempem 5,3 procenta, z toho 3,8 procentního bodu připadá na růst produktivity výrobních faktorů, 1,2 procentního bodu na zvýšení objemu fixního kapitálu a 0,3 procentního bodu na růst zaměstnanosti.
Při zvýšení zaměstnanosti o 1,8 procenta došlo loni ke zvýšení produktivity práce o 4,6 procenta a pokles jednotkových mzdových nákladů o 1,1 procenta. Češi loni strávili v práci více než 10 miliard hodin. Celkový počet odpracovaných hodin stoupl o 1,1 procenta. V průměru loni na jednoho člověka připadaly 7,84 odpracované hodiny denně, tedy o minutu více než v roce 2006. Tato minuta denně zvýšila HDP o 0,2 procenta. Jinými slovy, pokud by se loni nepracovalo o minutu denně déle, stoupl by HDP pouze o 6,3 procenta a nikoli 6,5 procenta.
Letošní rok s sebou přinesl řadu otazníků. Situace v USA má ke stabilitě značně daleko, hypoteční krize podle posledních dat ještě neřekla své poslední slovo. To je i důvod značně rozjitřené situace na finančních trzích prakticky ve všech třídách aktiv. Jedním z důsledků jsou vysoké ceny komodit, včetně ropy, kovů a zemědělských plodin. Ekonomické indikátory eurozóny naznačují zmírnění přenosu zmíněných problémů do Evropy (de-coupling). Pokud by se skutečně podařilo Německu a dalším zemím eurozóny zvládnout obtížné období pouze relativně mírným zpomalením růstu, mohla by česká ekonomika i nadále počítat s tím, že jí bude podporovat růst vývozu. Na spotřebu domácností ovšem dolehne jiný nepříjemný faktor: inflace. Ta letos ukrojí z růstu mezd větší krajíc a zpomalení růstu reálného disponibilního důchodu domácností negativně ovlivní spotřební výdaje domácností. Podle aktuální prognózy počítáme, že se hrubý domácí produkt v letošním roce zvýší o 5,6 procenta. Dosazení posledních dat o HDP a dalších vstupů do našeho modelu vedlo k přehodnocení prognózy směrem vzhůru.
Zvyšování materiální životní úrovně představuje hlavní úkol v paradigmatu současné společnosti. Díky rychlému růstu ekonomiky loni vznikla řada nových pracovních míst a míra nezaměstnanosti klesla na nejnižší hodnoty v celém desetiletí. Nicméně nejde pouze k krátkodobé vzepjetí ekonomiky, ale o vytvoření podmínek pro dlouhodobě udržitelný růst. Takovými podmínkami jsou sociální smír ve společnosti a ohled na ekologická hlediska. Ale držme se ekonomie. Z jejího pohledu jde o to, aby hospodářský růst nevytvářel vnitřní a vnější nerovnováhy. S vnější nerovnováhou problém nemáme, resp. jde o dostatečně omezený problém, neboť schodek běžného účtu platební bilance loni klesl na 2,5 procenta HDP. Vnitřní nerovnováha reprezentovaná inflací problém je. K vysoké inflaci nám sice pomohly daňová reforma, regulované ceny, vysoké ceny potravin a drahá ropa, jenže akceleruje také inflace po odečtení zmíněných vlivů. A navíc je tu riziko, co na vysokou inflaci řeknou odbory, mzdy a inflační očekávání.