Před pár týdny vědecký poradce britské vlády, profesor John Beddington, uvedl, že kolem roku 2030 bude lidstvo čelit několika krizím najednou. Ty budou souviset s provázaným nedostatkem potravin, vody a energie. Ten povede k vyvolání rozsáhlých nepokojů, které se budou šířit dál, jak budou lidé utíkat z nejhůře postižených oblastí. Podle jeho projekcí (např. že se do roku 2030 zvýší počet lidí na Zemi na devět miliard ze současných šesti) pak v roce 2030 budeme potřebovat o 50 % více potravin, o 50 % více energie a o 30 % více pitné vody.
Podobné prognózy nejsou ničím novým – jmenujme např. známé malthusiántví 19. století. V podstatě všechny stojí na extrapolaci současných trendů. A prakticky všechny padají na tom, že se objeví (nepredikovatelný) prvek, který výrazně modifikuje trendy a vztahy v systému. Z hlediska ekonomického rozvoje je jím zejména technologický pokrok. „Nové“ je nyní to, že již hmatatelněji narážíme na tvrdé omezení ve formě neobnovitelných zdrojů. Pokud tedy vyloučíme přátelskou pomoc mimozemských civilizací, převratné objevy*, apod., je skutečně na místě uvažovat o tom, že přichází určitá změna. Po časech pseudo-starostí o bělost našeho prádla a zubů se opět budeme muset více starat o základnější potřeby – „oheň, voda, jídlo a bezpečí“.
Výše uvedený „nabídkový“ pohled pak je užitečné doplnit o „poptávkovou“ stranu věci. Můj pohled na toto jsem zde již rozebíral, ve zkratce: Považuji za relevantní úvahu, že lidstvo je celkově dost uspotřebované, situaci poslední dobu z pohledu globálního růstu „zachraňovali“ jen Američané. Tato doba ale nyní končí (i když USA mohou být ještě nějaký čas na fiskálně-monetárních steroidech) a růst globální poptávky spočívá nyní na tom kolik nových „Američanů“ zejména z rozvojových zemí bude roztáčet kolo spotřeby pro spotřebu. Jinak řečeno, pokud USA přestanou recyklovat úspory převážné většiny zbytku světa a nový recyklátor se nenajde, čelíme tzv. sekulární stagnaci. Tj. globální tendence spořit bude permanentně větší než tendence investovat. Historický trend globální spořivosti a investic ukazuje následující graf:
Zdroj:MMF
Trend výrazně modifikovaly USA, ale stále se nůžky mezi úsporami a spotřebou rozevíraly. Pokud je pak správný prezentovaný odhad budoucnosti co se týče „nabídkové“ strany, dá se předpokládat, že návratnost reálných (a následně i finančních) investic bude klesat a nedojde tedy k investičnímu boomu (čekat ale můžeme strukturální vlny). Role států ve vyrovnávání mezery mezi úsporami a investicemi pak není neomezená a jejich kapacita se v tomto smyslu zvláště nyní rapidně zmenšuje.
Pokud bych si tedy měl zahrát na cimrmanova vizionáře, v mé „troubě“ vidím vzrůstající nezájem o spotřebu (zejména v oblasti pseudopotřeb), kombinovaný s rostoucími těžkostmi případný zájem naplnit. Pokud bude první předbíhat druhé, vše bude fajn – na tomto končícím večírku již to stejně nikoho nebavilo a všichni pili jen proto, že to dělali i ostatní. Pokud bude druhé předbíhat první, bude pivo docházet rychleji, než budou odpadat hosté a Organizátor si vyslechne své.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.