Jen málo věcí je nyní pro globální ekonomiku důležitějších, než to, zda a jak rychle se sníží objem dluhů. Minulost ukazuje, že po vážných krizích obvykle následují období snižování dluhu, během nichž velikost dluhu relativně k velikosti ekonomiky klesá. To se děje i nyní. Banky snižují zadlužení, klesá dluh domácností. Kolik z tohoto procesu ale ještě zbývá?
Nová analýza společnosti McKinsey Global Institute se na tuto otázku pokouší nalézt odpověď. Nejdříve porovnává nedávný vývoj zadlužení deseti největších bohatých ekonomik a čtyř největších rozvíjejících se ekonomik. Poměr celkového dluhu a HDP se velmi liší, USA jsou těsně pod 300 %, což je méně než u mnoha dalších. Mimo několika málo výjimek (např. Německo a Japonsko) většina zemí v posledních letech zaznamenala velký nárůst zadlužení, mezi největšími extrémy patří Velká Británie a Španělsko.
V různých zemích dluh rostl na rozdílných místech. Vládní dluh s výjimkou Japonska stagnoval nebo se zmenšoval. Ani firmy v bohatých ekonomikách se více nezadlužovaly. Rostl ovšem dluh finančního sektoru, zejména v oblasti investičního bankovnictví. Nejvíce zarážející byl ale s výjimkou Německa a Japonska nárůst dluhu domácností.
Podle této analýzy tak nedocházelo k široce rozšířeným excesům, ale ke koncentrovaným (i když velmi rozsáhlým) výstřelkům. V důsledku toho se bude snižování dluhu v jednotlivých sektorech a zemích lišit. Soudě podle poměru dluhu k HDP se toto oddlužení nalézá na samém počátku. Do června 2009 tento poměr klesl jen v USA, Británii a Jižní Koreji a to jen mírně. Struktura dluhu se však prudce změnila, protože rychle vzrostlo vládní zadlužení, zatímco objem privátního zadlužení se zmenšil. Nejvíce své zadlužení snížil finanční sektor.
Ve snaze najít oblasti, kde bude muset dojít k největšímu oddlužení, analýza porovnává to, jak se růst a úroveň dluhu v jednotlivých sektorech a zemích liší od dlouhodobých průměrů a jiných zemí. V úvahu bere také schopnost dlužníků dostát svým závazkům a jejich zranitelnost v případě ziskového šoku. Závěrem je „vysoce“ pravděpodobné další snižování dluhu domácností v USA, Británii, Španělsku a o něco méně v Kanadě a Jižní Koreji. Dále do této skupiny patří oblast komerčních nemovitostí v USA, Británii a Španělsku. Žádná ze sledovaných zemí však nemá velkou pravděpodobnost na snížení vládního dluhu.
Studie také posuzuje vliv oddlužení na ekonomiku. V minulosti docházelo k tomu, že dluhová zátěž byla v některých případech snížena defaultem či díky vyšší inflaci. Ale přibližně v polovině případů se tak stalo vlivem dlouhodobého utažení opasků, kdy úvěry rostly pomaleji než ekonomiky. Oddlužení obvykle začalo dva roky po propuknutí krize a trvalo šest až sedm let. Existuje několik důvodů, proč by to nyní mohlo trvat ještě déle – rozsah zadlužení i počet současně zasažených zemí je větší a to snižuje možnost rychlého růstu exportů. K dluhu privátního sektoru se navíc přidal dluh vládní; ten nyní pomáhá poptávce, ale zvětšuje celkový objem dluhu, který bude muset být umazán poté, co skončí oddlužení privátního sektoru.
Teorie zní jednoduše, v praxi bude velmi těžké nalézt tu správnou rovnováhu. Investoři se mohou začít obávat udržitelnosti vládního zadlužení dlouho předtím, než skončí oddlužení privátního sektoru, což by znamenalo široce rozšířené utahování opasků. Nejbolestivější období oddlužení může být dost dobře ještě před námi.
(Zdroj: The Economist)