Barry Eichengreen v rozhovoru pro Der Spiegel uvedl, že evropští politici musí přestat s pokusy o vyřešení krize tím, že budou nutit Řecko a Irsko do ještě většího zadlužení. Současné pokusy o záchranu podle něho nedávají smysl, „v podstatě jde o to, že se Francie a Německo snaží chránit své banky před kolapsem“. Lidé ale začínají chápat, že restrukturalizaci dluhu Řecka se vyhnout nelze. A v Evropě tak musí dojít k posílení kapitálu bank – krize eurozóny znamená krizi jejích bank.
Eichengreen se domnívá, že pro Angelu Merkelovou bude jednodušší přesvědčit daňové poplatníky o rekapitalizaci německých bank, než o další půjčce Řecku. Pomoci by jí mělo i to, že „po restrukturalizaci řeckého dluhu a posílení bank bude možné udělat za krizí čáru a zabrání se tomu, aby se rozšířila do Španělska“. Zátěžové testy evropských bank z minulého roku „mnoho neřekly“, „postrádaly realistické scénáře a ignorovaly riziko nedostatečné likvidity“. Ekonom zhruba odhaduje náklad rekapitalizace bank v Německu a Francii na 3 % HDP Francie a Německa. Evropa si ale podle něho spíše vybere střední cestu, což může být například úvěr poskytnutý Řecku s nižšími sazbami. Výsledkem však budou „další promrhané měsíce“.
Eichengreen řekl, že eurozóna musí jít cestou změny své fiskální politiky a „dosáhnout určité úrovně koordinace mezi jednotlivými zeměmi“. Její problémy však nejsou osamocené a ekonom se obává, že trhy již brzy přestanou důvěřovat i USA. Krize se podle něho objevují blízko významných voleb, takové přijdou v USA v roce 2012. V některých parametrech jsou na tom USA hůř než Evropa – daňové výnosy tam například dosahují jen 19 % HDP, zatímco v Evropě asi 40 % HDP. Bez zvýšení daní tak Spojené státy nebudou schopny vyrovnat rozpočet a splatit dluhy, „o zvýšení daní se v této zemi ale nemůže mluvit, budeme si tak zahrávat s důvěrou investorů“. To plat i o důvěře Číně, jako jednoho z hlavních investorů do amerických vládních dluhopisů.
Podle ekonoma musí centrální banky při snahách o podporu ekonomiky zaskakovat za politiky, kteří nejsou schopni přijít s řešením. Výsledkem je kvantitativní uvolňování a nízké sazby. Banky ale dělají něco, co není součástí jejich mandátu. Výsledky Fedu za posledních deset let byly rozporuplné, před krizí „úplně zklamal v oblasti regulace“.
Zdroj: Der Spiegel