Ekonomické indikátory přinášejí jednu horší zprávu než druhou, na trzích se opět skloňují slova „recese“ a „krize“, světové akcie se prodávají za ceny, za něž byly k mání naposledy před rokem a investory začíná zachvacovat panika. Představitelé významných světových ekonomik by tak znovu mohli být nuceni dát hlavy dohromady a hledat společné kroky k odvrácení krize - tak, jak se jim to podařilo v letech 2008 – 2009. Problém je, že tentokrát již nemají tolik možností.
Centrálním bankám se oproti situaci před třemi lety výrazně zúžil prostor pro uvolnění měnové politiky, finančně vyčerpané vlády si již nemohou dovolit příliš zvyšovat výdaje a politická situace v některých zemích by mohla navíc ztížit hledání společného postupu na globální úrovni.
„Co se dá dělat? Na poli monetární politiky zjevně nikdo nesouhlasí s nikým. Na poli fiskální politiky jsou všichni blokováni,“ říká podle Reuters ekonom Gilles Moec.
Některé ukazatele naznačují, že by stav světové ekonomiky nyní nemusel být zase až tak zoufalý jako v roce 2008. Banky jsou od pádu Lehman Brothers silnější a svět má stále do recese daleko. Ekonomové z sice tento týden snížili svůj výhled pro růst americké ekonomiky pro příští rok, nicméně stále prognózují jednoprocentní růst. Světový akciový trh sice v červenci utržil 10procentní propad, avšak globální akciový index MSCI se stále nachází 90 % nad svým dnem z roku 2009.
Přesto se trendy v poslední době zjevně obrací negativním směrem. Indexy nákupních manažerů v jednotlivých zemích po celém světě spadly do blízkosti nebo pod hranici oddělující ekonomický růst od poklesu. Pád výnosů britských vládních dluhopisů na rekordní minima jen podtrhl nervozitu investorů a nepříliš optimistický výhled na další ekonomický vývoj.
Jistým způsobem je navíc dnešní situace dokonce ještě děsivější než v roce 2008. Důvodem jsou jednak obavy z možného snížení úvěrového ratingu USA a jednak pochyby o dlouhodobé životaschopnosti eurozóny po panice, která zachvátila trh státních dluhopisů Itálie, třetí největší ekonomiky eurozóny. Hodnoty akcií amerických a evropských bank se navíc opět pohybují kolem úrovní, kde byly v době pádu banky Lehman Brothers.
Velmi překvapivé středeční rozhodnutí švýcarské centrální banky snížit úrokové sazby s cílem zastavit rychlé zhodnocování švýcarského franku někteří analytici dokonce považovali za možnou předzvěst společné stabilizační akce centrálních bank skupiny států G20.
Podle hlavního ekonoma investiční banky Saxo Bank Steena Jokobsena je nyní pravděpodobné, že státy G20 prozatím situaci nechají v rukou svých centrálních bank, které mohou na turbulence na trzích odpovídat relativně flexibilně a rychle. Pokud se však ekonomická situace bude nadále zhoršovat s možným pádem světových akciových trhů o dalších 10 %, mohly by být podle něj vlády států G20 nuceny přijmout společný závazek opatření na ochranu trhů a ekonomického růstu, stejně jako na londýnském summitu v dubnu 2009. Tehdy představitelé největších ekonomik světa slíbili bankám 1,1 bilionu dolarů a podařilo se jim tak uklidnit investory a podpořit zotavení trhů i návrat k ekonomického růstu.
Nyní by se však vlády na takovou solidaritu zmohly jen stěží. Politická pozice prezidenta Baracka Obamy je slabší a jeho možnosti v ekonomické oblasti se zúžily bitvou o zvýšení amerického dluhového stropu. V případě některých velkých zemích by se navíc na vyjednávání mohly negativně podepsat blížící se důležité volby - ty se v následujících letech chystají v USA, Německu a Francii, změna vedení se čeká i v Číně. „Manévrovací prostor vlád je mnohem menší než byl v době poslední krize. Řada politiků nechce být viděna jak podléhá nátlaku,“ uvedl podle Reuters Steen Jakobsen, hlavní ekonom investiční banky Saxo Bank.
Během krize let 2008 až 2009 hrál hlavní roli v koordinaci globální reakce Mezinárodní měnový fond. Nyní však zde jsou známky jeho vnitřního rozdělení, když silné rozvíjející se ekonomiky kritizují politiku západních vlád. V červenci brazilský a indický zástupce v MMF varovali vedení fondu před pumpováním dalších objemných pomocných finančních prostředků do dluhové krize eurozóny, oficiální čínská media zase kvůli debatě o navýšení dluhového stropu označila americké politiky za nezodpovědné.
Tyto rozpory by mohly komplikovat dohodu států G20 o společné akci v následujících oblastech:
- Společná měnová intervence. Ta je nejpravděpodobnějším prvním krokem spolupráce G20, protože zde již existuje vyzkoušený mechanismus a centrální banky by tak mohly vyslat zprávu, že chtějí zachovat stabilitu na trzích masívní intervencí zacílenou na zastavení apreciace švýcarského franku nebo japonského jenu. Čína a zbytek světa však stále není ochotna vyřešit mnohem zásadnější problém světového měnového systému - hodnotu čínského juanu.
- Koordinované snížení úrokových sazeb. V říjnu 2008 se šest západních centrálních bank dohodlo společně snížit úrokové sazby a svou měnovou politiku uvolnila rovněž Čína. Světoví centrální bankéři by mohli signalizovat uvolnění měnové politiky na schůzce v Jackson Hole v USA 25.-27. srpna. Ale koordinované snížení úrokových sazeb je v dohledné budoucnosti spíše nepravděpodobné, protože některé centrální banky již pro něj mají mizivý prostor a jednotlivé centrální banky jsou nyní v různé fázi svého měnového cyklu.
Slábnoucí ekonomika by nakonec mohla přinutit Fed a Bank of England k tištění dalších peněz prostřednictvím kvantitativního uvolňování měnové politiky. To by však jistě nebylo součástí nějakého koordinovaného kroku G20, protože Čína a jiné emerging ekonomiky loni politiku kvantitativního uvolňování ostře kritizovaly jako destabilizující pro trhy.
- Expanzivní fiskální politika. Během krize let 2008-2009 skupina států G20 řešila rozdíly v otázce fiskální politiky. Především Německo se bránilo tlaku USA na další zvýšení vládních výdajů. Přesto byl výsledkem londýnského summitu v roce 2009 společný slib „bezprecedentní a harmonizované fiskální expanze,“ což mělo pozitivní odezvu na trzích. Takový příslib je však nyní více než nepravděpodobný, jelikož eurozóna a USA se zoufale snaží ujistit investory o tom, že jsou schopny snížit své zadlužení na zvládnutelnou úroveň.
Trhy doufají, že by fiskálně silné státy G20 mohly pomoci těm slabším. Německo by mohlo změnit kurs a podpořit navýšení záchranného fondu eurozóny, aby umožnilo poskytnout preventivní úvěrovou linku Itálii. Čína by mohla investovat další své zahraniční měnové rezervy (celkem v hodnotě 3,2 bilionů USD) do dluhu států eurozóny.
Obě tato opatření by mohla být na stole při jednání států G20 a mohla by mít dramatický dopad na trhy. Vzhledem k možnému negativnímu postoji některých klíčových členů by však nemusela nutně změnit dlouhodobý výhled ekonomického růstu v jednotlivých zemích.
(zdroj: Reuters, Bloomberg)