V Evropě se rozhořela debata o budoucnosti eura. Mnoho lidí se obává, kudy se celý kontinent vydá, dosavadní kroky se jeví neuspokojivé. To proto, že prezentovaná řešení byla zúžena na dvě: buď cestu zpět do minulosti, nebo posun ke Spojeným státům evropským, tvrdí guvernér Evropské centrální banky Mario Draghi. Moje odpověď je: se stabilním eurem nepotřebujeme volit mezi těmito extrémy, dodává. Receptem na neracionální trhy budou nestandardní nástroje Evropské centrální banky, uvádí pro německý list Die Zeit, tedy na půdě svého velkého názorového oponenta, guvernéra Bundesbanky Weidmanna.
Neúspěch řízení, ne myšlenky
Debata, která se rozhořela, nesměřuje na euro jako měnu. Cíle eura zůstávají stejné, jako při prosazování a uvedení této myšlenky. Cenová stabilita, udržitelný růst napříč Evropou, růst společného trhu, postupný proces evropské integrace. Růst postavení Evropy v globalizovaném světě, píše Draghi.
Debata, která se rozhořela, je tu proto, že eurozóna dosud neuspěla svým řízením. Měny v konečném důsledku zavisí na institucích, které za nimi stojí. Když se euro rodilo, bylo mnohých, kdo říkali, že mu měla a musela předcházet dlouhá hlubší politická integrace, zkušenost se společným rozhodováním. Členské země potřebují až osudovou sourodost (německy Schicksalsgemeinschaft), silné společné demokratické základy.
Měna bez státu
V roce 1990 proběhla cílená volba neposkytnout euru tyto základy. Euro bylo zavedeno jako „měna bez státu“, při zachování suverenity a rozmanitosti členských zemi společenství. Upravila to maastrichtská dohoda, která položila jakési institucionální základy, připomíná Němcům skrze Die Zeit guvernér Draghi a jak dodává, takováto podoba rámce eura jej zanechala nedostatečně vybavené pro zdravou hospodářskou politiku a zvládání krizí.
Právě krize podle Draghiho ukázala, že cesta zpět není možností. Vyvrátila myšlenku společné měnové politiky, ale volně koordinované rozpočtové a hospodářské politiky a finanční politiky (dohledu). Jak řekl Jean Monnet, koordinace podporuje diskusi, ale neplodí řešení. Jenže silná řešení a rozhodnutí jsou nezbytná pro uřízení druhé nejsilnější světové měny – eura.
Německá kotva
Eurozóna se podle Draghiho nemůže vyhnout nové architektuře, která zajistí udržitelný růst pro všechny její země, zejména pak pro Německo. Právě hluboká integrace do evropské i světové ekonomiky je tím, na čem stojí úspěch Německa, vzkazuje Draghi na domácím hřišti názorového rivala Weidmanna. Chce-li Německo dál prosperovat, musí dle Draghiho mínění zůstat jasnou kotvou hospodářské i politické integrace bok po boku. To podle něj zajistí jen a pouze hlubší měnové i hospodářské propojení.
Evropa podle Draghiho stojí před otázkou: Jak daleko v tomto směru zajít? Odpovídá, že netřeba centralizace všech politik, že nezbytné minimum požadavků na dokončení myšlenky hospodářské a měnové unie je na dosah.
Integrace step by step
Z pohledu fiskální politiky to dle Draghiho znamená dohled na vnitrostátními rozpočty, protože dopady chybného fiskálního vývoje jsou pro celou eurozónu příliš vážné na „samoregulaci“. Země dle guvernéra ECB musejí být schopny růstu a zaměstnanosti bez zásadních nerovnováh. Eurozóna není společenstvím, kde by veřejnost byla ochotna dlouhodobě podporovat přeshraniční dotace, permanentní schodky některých zemí na úkor jiných, uvádí Draghi.
Ve finanční oblasti dle něj musí existovat síla, která omezí nadměrné riskování bank, ale i dušení regulací. Evropa podle Draghiho také potřebuje rámec nasazení peněz daňových poplatníků na záchranu bank. Připomíná, že ve Spojených státech ročně končí kolem 90 zejména menších ústavů bez dopadu na hodnocení země.
V rovině politiky Draghi před Němci hovoří o „obnově skutečného sociálního modelu v Evropě“. Do něj podle guvernéra ECB patří nemožnost sledovat takové národní politiky, které hrozí hospodářskými škodami pro ostatní, žití v rámci svých prostředků a ne nad ně, obnovení soutěže na trhu zboží i trhu práce, obnovení služby bank reálné ekonomice.
Právě silná hospodářská unie je podle Draghiho nezbytným partnerem silné společné měnové politiky. Budování tohoto souladu dle Draghiho bude vyžadovat strukturovaný proces se správným načasováním jednotlivých kroků a občané nemohou očekávat, že nástroje měnové politiky v tomto procesu zůstanou standardní.
Neracionální trhy, nestandardní nástroje
ECB bude konat striktně v rámci svého mandátu, ale mělo by být zřejmé, naplnění mandátu ECB někdy vyžaduje jít nad rámec běžných nástrojů, vzkázal Němcům Draghi. Jestliže jsou trhy roztříštěny či ovládnuty iracionálním strachem, běžné signály měnové politiky správně nefungují. Je v mandátu ECB tyto překážky odstranit a zajistit chod měnové politiky a tedy i cenové stability napříč eurozónou cestou mimořádných nástrojů. Je odpovědností centrální banky eurozóny tyto nástroje použít, hájí mimořádná opatření ECB Draghi.
A vrací se k volbě mezi cestou zpět nebo směrem ke Spojeným státům evropským. Ti, kdo chtějí zpět, podle Draghiho nepochopili význam eura. Ti, kdo žádají jen a pouze a hned plnou (ekonomickou i politickou) unii, nasazují laťku nedosažitelně vysoko. Evropa potřebuje jít krok za krokem na cestě na dokončením myšlenky Hospodářské a měnové unie a takto dát euru stabilní základy, které mu náleží.
(Zdroj: ECB, Die Zeit)