Evropská recese pokračuje a rozšiřuje se již i na jádro eurozóny, tedy na země jako je Francie. Zpomaluje dokonce i Německo, kterého se dotýkají problémy periferie i Číny. Negativně působí zejména faktory jako fiskální kontrakce, silné euro, špatně fungující bankovní systém a nedostatek důvěry. I v příštím roce tak bude pravděpodobně ekonomika eurozóny v recesi, předpovídal Nouriel Roubini v rozhovoru pro Bloomberg. V létě podle něho eurozóně hrozil „úplný rozpad“ a byl to Mario Draghi, kdo snížil rizikové spready zemí na periferii. Fundamentální problémy však zůstávají, včetně vysokých dluhů, nedostatečných strukturálních reforem a „balkanizovaných“ bankovních systémů a trhů s vládními dluhopisy.
Projekce globálního růstu pro příští rok se nyní pohybují od 2,4 % (HSBC) po 3,6 % (MMF). Podle Roubiniho bude růst v roce 2013 blízko 3 %, ovšem s velkými regionálními rozdíly. Vyspělé ekonomiky nedosáhnou ani 1% růstu, zatímco rozvíjející se trhy porostou o více než 5 %. V eurozóně, Velké Británii a Japonsku bude panovat recese, Spojené státy dosáhnou jen anemického růstu. Jejich fundament je z dlouhodobého hlediska silný, krátkodobě jim ale hrozí fiskální útes a fiskální problémy. Optimistou ekonom není co se týče vývoje na americkém trhu s bydlením. Příští rok se podle něho ukáže, že situace není tak dobrá a tento sektor k ekonomickému růstu přispěje pouze asi 0,2 – 0,3 procentního bodu.
Roubini se domnívá, že Spojené státy mohou v současné době procházet procesem obnovy své průmyslové základny. Příčinou návratu průmyslové výroby do této země je ale robotizace. V budoucnu tak mohou podniky vypadat tak, že „v továrnách bude tisíc strojů a u nich jeden pracovník“. Zaměstnanost se tak díky obnově průmyslu nezvýší. Pozitivní není vývoj ve finančním sektoru. Banky, které jsou „příliš velké na to, aby padly“ se namísto zmenšení staly ještě většími, což ukazuje například (43,62 USD, -2,04%).
Pokud by ekonomika silně rostla o 3,5 % a fiskální kontrakce by ji zbrzdila o 1,3 procentního bodu, výsledný růst by byl stále dostačujících 2,2 %. Pokud ale ekonomika neroste ani o 2,5 %, představuje fiskální brzda významnou hrozbu, varuje ekonom. Složitá debata o fiskální politice by přitom neskončila ani dohodou týkající se fiskálního útesu, protože v příštím roce bude opět na pořadu zvýšení dluhového limitu spolu se střednědobými rozpočtovými reformami.
Na poli monetární ekonomiky probíhá podle Roubiniho radikální posun v názorech. Cílení inflace je u konce, nastává posun k cílení nominálního produktu a měnového kurzu. Velké změny můžeme čekat i v eurozóně, kde pomalý růst brání snížení dluhu. V zemích jako je Portugalsko, Irsko a možná i Španělsko s Itálií tak bude muset přijít restrukturalizace dluhu. Nyní se skutečné řešení stále oddaluje, „do roku 2014 ale budeme tam, kde jsme začínali“.
(Zdroj: Bloomberg)