Je pěkné, když se můžeme plně ztotožnit s nějakou zprávou Evropské komise. Je tomu tak v případě její analýzy vývoje na evropském trhu práce v roce 2012 (Employment and Social Developments in Europe 2012). Celá zpráva má asi 500 stran, její hlavní poselství by si ale mělo přečíst co nejvíce čtenářů. Tak se na ně tedy podívejme:
1. Ekonomická slabost Evropy a následný růst nezaměstnanosti představují většinou odraz nedostatečné agregátní poptávky. Ta je pak důsledkem pomýlené makroekonomické politiky a zejména agresivní fiskální konsolidace. Takové závěry jsou sice konstatováním evidentního, pro někoho z Evropské komise jde však stále o něco překvapivého. Takže generální ředitelství pro hospodářské a finanční věci, které má bohužel na starosti i ekonomickou politiku, stvořilo v listopadu minulého roku tak špatnou analýzu, že by se za ni musel stydět i student prvního ročníku vysoké školy. Jejím závěrem je to, že fiskální konsolidace nemá významný vliv.
2. Finanční trhy se možná stabilizovaly, celkově se ale situace v reálné ekonomice zhoršuje. Rozšiřuje se zejména mezera mezi odolnějšími ekonomikami a zeměmi, které jsou „chyceny ve spirále klesajícího produktu, rostoucí nezaměstnanosti a klesajících příjmů“.
3. Země se štědřejším sociálním systémem a zároveň flexibilnějším trhem práce si doposud vedly nejlépe. Jde zejména o Německo, severské země a částečně o Velkou Británii. Končí tak mýtus o tom, že evropskou krizi vyvolal „bankrotující stát blahobytu“, jak tvrdí například Wall Street Journal. Strukturální problémy trhu práce na jihu Evropy pramení podle analýzy Evropské komise mnohem více z jejich segmentace (rozdělení na dvě různé vrstvy) než z nadměrné sociální podpory.
4. Řada zemí musí provést strukturální reformy trhu práce, ty ale musí být založeny na tom, co skutečně říkají data! Pokud například ulehčíme propouštění mladých zaměstnanců a zároveň zanecháme na vysoké úrovni protekcionismus v jiné oblasti, situaci jen zhoršíme. Ukazuje se také, že minimální mzda na rozumné úrovni nenapáchá tolik škody jako užitku. Důkazy, že během recese ovlivňuje negativně tvorbu pracovních míst, jsou minimální.
5. Automatické stabilizátory fungují všude tam, kde jim to bylo umožněno. Tam, kde ovšem dominuje kontraproduktivní snaha o utahování a úspory, ale nefungovaly. Sociální situace se tak zhoršuje zejména na jihu Evropy, kde efekt automatických stabilizátorů slábne.
6. Lotyšsko, Irsko a dokonce i Estonsko mohou vypadat jako příklady úspěšné ekonomické strategie. Podíváme-li se ovšem na vývoj na trhu práce a vývoj příjmů, je realita jiná. Mezi lety 2008 a 2011 vzrostla dlouhodobá nezaměstnanost v Estonsku více než třikrát, v Lotyšsku více než čtyřikrát, a to i přes masovou emigraci. V Irsku byl tento nárůst pětinásobný. Tyto země jsou přitom chváleny za relativně flexibilní trh práce!
Na závěr jedna poznámka o Velké Británii. Často se na ni díváme jako na zemi, která řeší naprosto jiné problémy než eurozóna. Z jistého pohledu je to pravda. Velká Británie má vlastní měnu a centrální banku, nemůže tudíž dojít k defaultu a vláda tak má větší fiskální flexibilitu než země eurozóny. To ale nemění nic na tom, že každý ze jmenovaných bodů se týká i této země.
Autorem je Jonathan Portes, ředitel National Institute of Economic and Social Research.
Zdroj: Blog J. Portese