Bývalý šéf britské banky Bob Diamond si po dlouhé a úspěšné kariéře ve financích mohl jako místo comebacku vybrat prakticky jakoukoli instituci: prestižní investiční banku, dravý hedgeový fond či některého z rychle rostoucích čínských obrů. Místo toho si americký bankéř zvolil subsaharskou Afriku, investičním mainstreamem dlouho opomíjený region, který po zpomalení Asie i Latinské Ameriky přitahuje stále větší pozornost.
Populace subsaharské Ariky, do níž spadají všechny africké státy krom severního arabského pásma (Egypt, Libye, Tunis, Alžírsko, Maroko), v současnosti dosahuje jedné miliardy lidí a podle mnoha odhadů by se do třiceti let měla zdvojnásobit. Zatímco dřív takové prognózy vyvolávaly jednu jedinou asociaci, a to přelidnění, dnes se investorům spíš protáčí očima dolarové symboly. Diamondovo rozhodnutí symbolizuje obnovu zájmu o kontinent, který nabízí obrovské příležitosti. V první části několikadílného seriálu o nejperspektivnějším kontinentu příští dekády se podíváme na bankovnictví.
Finančním ústavům v Africe nahrávají dva silné trendy: hospodářský růst a rozšiřování penetrace trhu. Konzultantská společnost McKinsey odhaduje, že bankovní účet nemají tři Afričané ze čtyř. Kreditní či debetní kartu vlastní pouhých 5 % populace. Afrika je tedy pole bankami dosud téměř neorané.
„Subsaharský finanční a bankovní systém je zatím nedostatečně vyvinutý,“ napsal Pim van Ballekom v loňské zprávě Evropské investiční banky. Relativně stabilní makroekonomické a finanční prostředí spolu s reformním zápalem a očekávaným bouřlivým růstem v řadě zemí podle Ballekoma věští bankám světlou budoucnost.
Regionu dominuje hrstka ústavů v čele se silnou čtyřkou z Jihoafrické republiky. Standard Bank je s velkým náskokem největší hráč s aktivy hodnotě 182 mld. USD. Následují FirstRand se stomiliardovou rozvahou a Absa s 95 mld. USD a Nedbank s 80 mld. USD. Poslední dvě jmenované ovládá skupina Old Mutual, kotovaná v Londýně.
Banky ze zemí mimo JAR jsou mnohem menší. Ecobank z Toga s pobočkami po celém kontinentu je s aktivy v hodnotě 20 mld. USD největší. Za ní následují nigerijské ústavy First Bank a Zenith a pak také United Bank for Africa, taktéž nigerijská banka, která se ale soustředí na několik největších trhů.
Standard Bank sektoru vévodí také podle zisku. V roce 2012 před zdaněním vydělala zhruba tolik, co deset subsaharských rivalů mimo JAR dohromady. Velké ziskovosti dosahují také FirstRand, a Nedbank.
Na kontinent míří velké nadnárodní skupiny. Přítomnost v celé řadě zemí expandují , , a . Aktivnější se pokouší být i investiční banky, včetně , , a . Pomáhají vládám s emisemi dluhopisů a firmám s fúzemi a akvizicemi. Zatímco před deseti lety činil objem státních emisí 1 mld. USD, loni to bylo desetkrát tolik.
Příliv zahraničních bank a expanze domácích přichází v době největšího rozkvětu Afriky za poslední desetiletí, která dává zapomenout na stagnaci 80. a 90. let minulého století. Podle prognózy Mezinárodního měnového fondu letos ekonomika subsaharské Afriky vzroste o 6 %, což zhruba odpovídá tempům předchozích deseti let a téměř dvojnásobně přesahuje očekávání celosvětového průměru. Rychleji by měla letět vpřed jen rozvojová část Asie (6,5 %). „Jsme na začátku něčeho,“ tvrdí výkonná ředitelka Africa Maria Ramosová s odkazem na vylepšující se makroprostředí a finanční systém.
Prozatím se pozornost většiny bankéřů soustředí na několik nejslibnějších trhů: JAR, Nigérii, Keňu, Tanzánii, Mozambik, Ghanu, Angolu a Zambii. Políčeno mají i na průnik do Etiopie, ale tamní bankovní sektor zůstává do velké míry uzavřený.
Manažeři bank i vládní představitelé věří v moc pozitivního čarovného kruhu, který by místo chudoby měl tentokrát přinést rozvoj a zvyšování životní úrovně. Přístup obyčejných lidí k základním bankovním službám a rozmáhající se střední vrstvy k sofistikovanějším finančním produktům má vést k vyšším spotřebitelským výdajům, podpořit nabídku a vytvořit víc pracovních míst.
Kapitálová návratnost afrických bank se často pohybuje v rozmezí 20-30 %, výrazně nad 10-15 %, na něž je zvyklý investor z vyspělých či vyzrálejších rozvíjejících se ekonomik. Překotný vývoj s sebou ovšem nese rizika přehřátí, o čemž svědčí tvrdá bankovní krize, která zachvátila Nigérii v letech 2008-2009. Regulace, obzvlášť bank přítomných ve více zemích, je teprve v plenkách.
Problematické jsou také vysoké provozní náklady a nedostatečná infrastruktura. Hodně pomáhá bankovnictví přes mobily, které je na kontinentu vyvinutější než leckde v Evropě, nicméně nedostatek poboček znemožňuje otevřít konto řadě lidí se slušnými příjmy. V některých případech banky tento nedostatek obchází s pomocí partnerství s lokálními obchody, které slouží jako minipobočky.
V mobilním bankovnictví patří Africe jednoznačný primát. Zprostředkovatel mobilních plateb M-Pesa, kterého vlastní keňský Safaricom, má podle odhadů na globálním trhu 50% podíl. Ačkoliv drtivá většina Afričanů nemá bankovní konto, 70 % dospělých má možnost přes mobil převádět peníze. Ještě před pár lety to bylo 7 %.
(Zdroje: FT, CNBC, WSJ)