Jedním z limitujících faktorů vývoje české ekonomiky, a celé společnosti, se v posledních letech stala korupce. Podle různých odhadů sice podíl stínové ekonomiky nepřekračuje obvyklé evropské meze, přesto je zcela na místě věnovat úsilí k omezení prostoru pro korupci. Nicméně i taková snaha by měla být racionální. Zatímco potřeba úpravy v oblasti veřejných zakázek je těžko zpochybnitelná, otazníky vyvolává téma povinného registru smluv, který je právě projednáván v Poslanecké sněmovně.
Podle návrhu zákona o registru smluv by měly povinně zveřejňovat smlouvy státní instituce, včetně krajů a obcí, i firmy, v nichž má stát majetkový podíl. Jenže právě v případě firem je to problematický požadavek. Právní problematiku ponechme právníkům a zkusme se podívat na ekonomickou stránku. Ta má několik rovin.
Za prvé, firma, která musí zveřejňovat všechny smlouvy, odkrývá karty konkurenci. Ta se může snadno dopátrat, jaké jsou parametry kontraktů mezi dodavateli či odběrateli této firmy, nebo jaká je její strategie. To jí znevýhodňuje vůči čistě privátní nebo zahraniční konkurenci nezatížené požadavkem na takovou otevřenost. Za jinak stejných podmínek to tedy představuje negativní faktor pro její hospodaření. Z pohledu investora si to můžeme představit jako dodatečný faktor diskontující budoucí příjmy, a tedy i dividendy a hodnotu takové firmy. A to se týká nejen státu, ale i ostatních akcionářů.
Za druhé, každý kontrakt má dvě strany, případně více. To znamená, že povinnost zveřejňování smluv firem s majetkovým podílem státu je přenášena na obchodní partnery této společnosti.
Za třetí, potenciální negativní dopad do hodnoty firem s majetkovou účastí státu představuje horší podmínky v případě privatizace tohoto podílu.
Za čtvrté, nižší dividendy či nižší příjem z privatizace přináší negativní dopad do veřejných financí, ať již na úrovni centrální vlády nebo municipalit.
Požadavek na zveřejňování smluv by měl rozlišovat mezi složkami státní správy a firmami, které se pohybují v tržním prostředí. Budvar nebo ČEZ nejsou stejné jako ministerstvo nebo krajský úřad. Povinné zveřejňování smluv u firem se státní účasti je "second best" řešení. Stát by si měl hospodaření firem hlídat kontrolou managementu prostřednictvím kvalitně obsazených a správně fungujících dozorčích rad, nebo by měl firmy se státní účasti zprivatizovat, nebrání-li tomu nějaký strategický důvod. Byla by škoda znehodnotit protikorupční úsilí nevhodnými kroky s řadou nedomyšlených negativních důsledku.