V médiích i na akademické půdě je populární názor, že demokracie poškozuje růst. Například Robert Barro v roce 1997 psal, že „demokracie není pro růst klíčovým faktorem“. Tom Friedman z zase tvrdí následující: „Vláda jedné strany má svá negativa. Pokud ale v jejím čele stojí rozumní lidé, jako je tomu dnes v Číně, má tento systém své výhody. Vláda může rychle činit rozhodnutí, která jsou složitá, ale důležitá pro rozvoj společnosti ve 21. století.“
Jestliže chceme vliv demokracie na růst nějak měřit, narážíme na řadu problémů. Naše odhady ukazují, že země, která se posune z nedemokratického režimu do demokracie, dosáhne v delším období zvýšení HDP na hlavu o 20 %. Tento efekt by tedy byl velmi silný. Naznačuje, že růst demokracie ve světě, ke kterému došlo za posledních 50 let, zvýšil globální produkt asi o 6 %.
Zajímavý je i další široce rozšířený názor, že demokracie není vhodná pro chudé země. Dobře ho vystihuje další tvrzení z The týkající se vývoje v Egyptě: „Nejde o to, že by Egypt neměl recept na demokracii. Zdá se, že nemá ani její základní ingredience. Diktatura je často optimální pro velmi chudé země, které mají jednoduchou ekonomiku a nedisponují kulturou a institucemi potřebnými pro demokracii.“ Existují pro podobná tvrzení nějaké důkazy? Odpověď je záporná. Data sice ukazují, že demokracie je spojená s vyšším růstem HDP v zemích, které mají lepší systém vzdělání. Neexistuje ale důkaz, že by demokracie v chudých zemích růstu škodila.
Jak by vlastně demokracie měla zvyšovat růst? Zdá se, že rozhodující roli tu hraje občanská svoboda. K tomu se přidává pozitivní vliv demokracie na ekonomické reformy, investice soukromého sektoru, velikost a efektivitu vlády a snižování společenských konfliktů. Naše práce zároveň ukazuje, že demokracie nemá dopad na příjmovou nerovnost.
Uvedené je výtahem z „Can democracy help with inequality?“, autory jsou Daron Acemoglu, Suresh Naidu, Pascual Restrepo a James A Robinson.
Zdroj: VOX