Investoři se okamžitě po ohlášení nových kroků ze strany ECB začali ptát, zda už jde o kvantitativní uvolňování. Moje krátká odpověď zní, že ano a že je to velmi rozsáhlé QE. Jeho efekt ale může být tlumen tím, že Draghi jeho rozsah nepřiznává. Kvantitativní uvolňování nemusí nutně znamenat nákup vládních dluhopisů. ECB se zaměří na ABS a kryté obligace a i jejich nákup jednoznačně spadá do oblasti QE. ECB by neměla nákupy sterilizovat, budou tak financovány růstem peněžní nabídky a rozvahy ECB. Ta by se měla svou výší nakonec dostat na úroveň roku 2012. To znamená, že bude asi o 800 miliard eur větší než dnes.
Draghi o nové strategii ECB nehovoří jako o QE, ale zmiňuje se o uvolňování úvěrových podmínek. Podobně se choval Ben Bernanke během prvního QE, když nechtěl, aby Kongres jeho kroky spojoval s tištěním peněz. Draghi řeší podobný problém s Německem. Ve výsledku to však může tlumit celkový efekt, který nová strategie má. Není tu také ani náznak toho, že její konec by měl být otevřený. To představuje významný rozdíl od chování Bank of Japan či od QE3 v USA.
Není také patrné, že by se ECB snažila o oslabení eura či management inflačních očekávání tím, že bude používat agresivní slovní doprovod. Pokud bude její nový program fungovat, bude to jen díky uvolnění monetárních podmínek. Jako úlitbu jeho opozici v ECB můžeme považovat to, že Draghi velikost nového programu nespecifikoval přesněji. Tato nejasnost by normálně podkopala jeho vliv na finanční trhy. Zde je ale celkem jasné, že cílem je oněch 800 miliard eur a že většina z tohoto růstu bude vyvolána nákupy aktiv.
Co vztah mezi fiskální a monetární politikou? Draghi uvedl, že nedošlo k žádné „velké dohodě“ mezi ECB a členskými zeměmi eurozóny týkající se této oblasti. Podle jeho slov by to nebylo ani korektní z institucionálního hlediska. Na druhou stranu však zopakoval, že ECB nebude schopna dosáhnout růstového cíle bez pomoci uvolněnější fiskální politiky. Pozornost se tak přesouvá na Evropskou komisi a jednotlivé vlády. Já očekávám, že během následujících tří měsíců dojde k významnému posunu i zde. Po dlouhé době plné skepse se politika eurozóny konečně mění.
Zdroj: Blog investora a ekonoma Gavyna Daviese