Už celá desetiletí se naše představivost zaobírá tím, že těžba ropy jednou dosáhne svého vrcholu a pak začne klesat. To vyvolá prudký růst její ceny a budeme muset zavést nějaký systém přídělů, nebo se dokonce rozhoří války o zbývající ropné rezervy. Ve Spojených státech už jeden ropný vrchol proběhl. Bylo to v sedmdesátých letech, po nichž se těžba zmenšila na několik desetiletí. Přesně, jak teorie ropného vrcholu tvrdila. V roce 2009 se ale situace změnila a od té doby těžba roste. Příčinou je skok v používaných technologiích.
Pro skalní zastánce teorie ropného vrcholu představuje popsaný vývoj pouze přechodnou fázi, konečný pokles je nevyhnutelný. Stále více odborníků ale tvrdí, že to je mylný pohled. Skutečná omezení podle nich neleží na straně rezerv, ale na straně technologií a ekonomie těžby. Neomezuje nás tedy to, kolik ropy je v zemi, ale naše schopnost inovací a ochota platit za nové metody těžby. Někteří lidé ale i přesto tvrdí, že namísto velkých investic do pokroku v těžbě ropy bychom se s ní měli snažit šetřit a investovat do alternativních zdrojů energie. Tak bychom byli připraveni na dobu, kdy bude této komodity nedostatek. Jejich oponenti jsou naopak toho názoru, že nejlepší je investovat do nových technologií těžby s tím, že nám poskytnou čas do doby, kdy bude k dispozici ekonomicky životaschopný alternativní zdroj energie.
Populace vs přírodní zdroje
Myšlenku ropného vrcholu rozšířil hlavně M. King Hubbert. Šlo o brilantního a podle některých názorů také velmi egoistického geologa, který pracoval pro Oil. V roce 1956 předpověděl, že těžba ropy v USA dosáhne vrcholu někdy na počátku sedmdesátých let, poté dojde k jejímu poklesu. Když k tomuto vrcholu skutečně došlo, uvedený koncept se stal velmi populární. Lidé jako Paul Ehrlich se stali celebritami díky svým predikcím příliš rychlého růstu populace a vyčerpání všech přírodních zdrojů. Před několika lety pak zájem o ropný vrchol ožil kvůli vysokým cenám ropy. Pak ale přišly inovace, se kterými ropný vrchol nepočítá. Energetické firmy začaly používat hydraulické frakování a horizontální vrty k těžbě v Severní Americe. Nejdříve byla tato technologie používána u těžby zemního plynu, protože převažoval názor, že molekuly ropy jsou příliš velké na to, aby mohly být tímto způsobem těženy. Nyní ale ani to není překážkou a celý proces začínají využívat i jiné země.
Stále tu ovšem jsou omezení ekonomická. Když ropný průmysl přijde s nějakým řešením stávajícího problému, obvykle to sebou nese vyšší náklady. Tím se pak otevírají dveře pro alternativní zdroje energie, které by ropu mohly nahradit. Je možné, že v určitou chvíli se tak ceny ropy dostanou na takovou úroveň, že za ni lidé už nebudou moci, nebo nebudou chtít, platit. Ekonom Morris Adelman tak už v roce 1995 napsal: „Žádný minerální zdroj nebude vyčerpán. Pokud se cena jeho těžby dostane nad úroveň, kterou je zákazník ochoten přijmout, celé odvětví začne upadat.“
Již nyní je patrné, že frakování sice zvyšuje nabídku ropy, ale její cena na světových trzích zůstává vysoko. To skutečně otevírá prostor pro alternativní zdroje. Zemní plyn získává tržní podíl na úkor ropy, a to i v oblasti dopravy. Podobné to je u elektromobilů. Do celé věci promlouvá rovněž změna klimatu. Řada lidí totiž tvrdí, že zvyšování těžby ropy je nebezpečné, protože stojí proti snahám o eliminaci hrozby dlouhodobých klimatických změn. Michael Shellenberger z Breakthrough Institute tak má za to, že ropný vrchol sice přijde, ale bude to poptávkový vrchol. Podle něho je dominantní pozice ropy v dopravě ve skutečnosti slabší, než se zdá. Nakonec tak necháme v zemi více ropy, než se nyní domníváme. Bude to podobné jako s uhlím.
Zdroj: WSJ