Letošní rok na finančních trzích patří s trochou nadsázky centrálním bankám. SNB, ECB a ostatně i ČNB v lednovém měsíci totiž umně rozvířily vody investičního světa svými rozhodnutími i doprovodnými komentáři. Možná tak vlastně ani neuškodí, že americký Fed včera po skončení dvoudenního jednání představil docela „nudný“ měnový postoj.
Autorita zopakovala, že na trhu práce pozoruje pokračující úbytek nevyužitých kapacit, kterému dopomáhá silná tvorba pracovních míst. Úspěšně tak pokračuje proces, na jehož konci by se míra nezaměstnanosti měla posunout na (možná však spíše mírně pod) svou přirozenou úroveň. Dopomoci úspěšnému dotáhnutí snahy měnové instituce má dozajista pomoci také mírný růst výdajů domácností a zlepšení na poli investic, které Fed akcentoval. V obou případech pak můžeme vyhlížet další příznivý vývoj s ohledem na nízké ceny ropy, které zvyšují disponibilní důchody domácností a firmám zároveň snižují významnou nákladovou položku, tedy uvolňují část prostředků pro případné investiční záměry. Svou roli pak pochopitelně hraje také uvolněná politika Fedu, který i po včerejšku udržuje klíčovou úrokovou sazbu v rozmezí 0 – 0,25 %. Nízké hodnoty dopomáhají uvolnění likvidity na peněžní, potažmo kapitálový trh a přispívají celkovému zlepšení ekonomické aktivity.
Dašlím objektem zájmu, který sám o sobě vyplývá z duálního mandátu měnové autority, je inflace. Právě na slova týkající se vývoji cen směřovala výrazná část zájmu tržních subjektů. Spekulovalo se totiž, že slabá dynamika růstu cen spojená s klesajícími cenami energií může ukotvit níže inflační očekávání, což by Fed mohlo vést k přesměřování rétoriky blíže řešení utlumeného cenového vývoje. Ačkoliv Fed přiznal, že inflace dále klesla pod vytyčený dlouhodobý cíl právě v důsledku energií a propad by měl nadále pokračovat, ve střednědobém horizontu by se inflace postupně měla vydat k stanovené dvouprocentní hodnotě. Dopomoci tomu má pokračující zlepšení na trhu práce a postupné vymizení faktoru nízkých cen energií. Ona klíčová inflační očekávání pak podle instituce zůstávají stabilní.
Na závěr pak asi nepřekvapí, že Fed v otázce budoucího zvyšování úrokových sazeb hodlá nadále vycházet z hodnocení uskutečněného i očekáváného přiblížení k vybraným cílům (maximální zaměstnanost a dvouprocentní inflace). Na základě stávajících informací proto hodlá zůstat v započetí normalizačního procesu „trpělivý“. Instituce si opět nechala rozvázané ruce tradičním dodatkem, že v případě rychlejšího (pomalejšího) progresu směrem k cílům může proces zvýšení sazeb urychlit (zpomalit). Stejně tak i v případě výrazného přiblížení vytyčeným hodnotám vybraných ukazatelů Fed připouští možnost ponechání sazeb pod „normální“ dlouhodobou úrovní. A to v případě, že si to vyžádají převládající ekonomické podmínky.
Z výše uvedeného je tedy patrné, že Fed svou rétoriku dramaticky nezměnil. I proto se zveřejnění zápisu včera nesetkalo s výraznější reakcí na finančních trzích. Eurodolar chvíli zmateně poskakoval z jedné strany na druhou (posilování eura střídalo posilování dolaru), aby nakonec souboj vyhrála zámořská měna. Americké akciové trhy pak ztrácely, což lze ale na vrub Fedu připsat jen stěží. Výnosy dluhopisů se změnily jen kosmeticky.