Vláda indického premiéra Nárendry Módího může mluvit o štěstí. Díky poklesu světových cen komodit v čele se surovou ropou je správa státního rozpočtu snazší. A když nyní Centrální statistický úřad (CSO) revidoval metodologii výpočtu údajů o HDP, stal se tento úkol ještě o něco jednodušším. Podle CSO totiž roční růst výkonu dosáhl ve druhém čtvrtletí roku 2014 díky změně metodologie hodnoty 8,2%, což je oproti původnímu odhadu ve výši 5,3% výrazné zvýšení.
Na základě revidovaných údajů o HDP se očekává, že Indie zaznamená ve fiskálním roce končícím v březnu 2015 průměrný růst ve výši 7,4%. Pro příští fiskální rok se navíc odhaduje, že ekonomika poroste tempem 8-8.5%. Tak výrazného a bezplatného zrychlení růstu by žádné rozpočtové změny nemohly dosáhnout. Lze tedy směle prohlásit, že obvykle rozvážný indický statistický úřad na sebe v souvislosti s letošním rozpočtem strhl veškerou pozornost.
Rozpočet ministra financí Áruna Džaitleye však slaví úspěch hned na několika frontách – mimo jiné proto, že se mu daří skloubit vize s implementací. Konkrétně realizuje vládní vizi prorůstové agendy, která usnadňuje podnikání v Indii, a současně se zaměřuje na kvalitnější mechanismy zajišťování sociálních programů.
Na výdajové straně je rozpočet expanzivní: dramaticky zvyšuje investiční výdaje, zavádí nové sociální programy a zvyšuje objem úvěrů pro různé sektory. Ačkoliv v něm není patrná žádná významná snaha stanovit výdajový strop u některých největších fiskálních programů, jako jsou státní zákon o garanci zaměstnanosti na venkově (který zaručuje domácnostem na venkově 100 placených dní) nebo dotace hnojiv, zavádějí se opatření na zkvalitnění jejich implementace a omezení úniků. Třebaže jsou však v rozpočtu zmíněny dezinvestice ze ztrátových oblastí veřejného sektoru, rozpočet v tomto směru nepůsobí nijak naléhavě.
Jelikož soukromé investice zůstávají kvůli silné dluhové zátěži podnikového sektoru a obrovskému objemu špatných bankovních aktiv slabé, vláda se jednoznačně rozhodla je opětovně nastartovat prostřednictvím infrastrukturálních výdajů. Potřeby indické infrastruktury však dalece přesahují možnosti vládních výdajů. V tomto smyslu je nové schéma „plug and play“ pro partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), v jehož rámci „budou před přidělením projektu k dispozici veškerá povolení a potřebné vazby“, významným zlepšením oproti předchozímu modelu PPP.
O úspěchu rozpočtu rozhodne otázka, jak budou tyto investice do veřejného sektoru probíhat, a to bude zase záviset na dalších politických programech, zejména na zákonu o akvizici půdy (jehož cílem je umožnit průmyslový rozvoj ve venkovských oblastech), který již narazil na potíže. Vládní investice a alokaci zdrojů navíc už dlouho provází korupce a Módího vláda musí dokázat, že je s to plnit rozpočtové sliby průhledným a trvale udržitelným způsobem.
Pokud jde o daňovou stránku rozpočtu, byla ohlášena jedna významná změna: snížení daně z příjmu právnických osob z 30% na 25% během příštích čtyř let s cílem povzbudit investice soukromého sektoru. Zavedení daně ze zboží a služeb – jisté formy daně z přidané hodnoty, u níž vláda dosáhla obdivuhodného pokroku – by bylo velkým úspěchem a obrovskou vzpruhou pro ekonomiku. Navzdory značnému zvýšení výdajů se však rozpočet snaží udržet fiskální deficit země v rozumných mezích převážně prostřednictvím růstu a zlepšeného výběru daní.
Mezi mnoha navrženými opatřeními na zvýšení přílivu zahraničních investic figuruje v rozpočtu jeden, který se z makroobezřetnostního hlediska jeví jako riskantní. Vláda by „skoncovala s rozlišováním mezi různými druhy zahraničních investic, zejména mezi portfoliovými zahraničními investicemi a přímými zahraničními investicemi, a nahradila by je kombinovaným stropem“.
Existuje však řada důvodů, proč je vhodné přistupovat k těmto dvěma typům investic odlišně. Portfoliové investice, kterým se kvůli jejich nevyzpytatelnému charakteru často říká „horké peníze“, mohou zvýšit zranitelnost ekonomiky vůči vrtochům mezinárodních financí. Přímé zahraniční investice jsou naopak mnohem stabilnější a jejich spouštěcím mechanismem jsou základní domácí ekonomické ukazatele. A protože úrokové sazby ve Spojených státech mají letos růst, lze očekávat také zvýšení volatility na mezinárodních kapitálových trzích. Rozlišování mezi portfoliovými a přímými zahraničními investicemi by tomto kontextu bylo moudré zachovat.
Obecně lze říci, že rozpočtový plán řeší hlavní problémy, s nimiž se indická ekonomika potýká. Otázka, zda se podaří přetavit dobré záměry v žádoucí výsledky, však bude záviset především na schopnosti vlády prosadit doplňkové a naléhavě potřebné reformy v citlivých regulačních oblastech, jako jsou půda, práce a životní prostředí.
Každopádně rozpočet vysílá jasné sdělení o záměrech Módího vlády. Přinejmenším pro nejbližší období mění praxi „minimální vlády a maximálního řízení“ na praxi „umírněné vlády a maximálního řízení“.
Gita Gopinathová, profesorka ekonomie na Harvardově univerzitě, je hostující výzkumnou pracovnicí v bostonské Federal Reserve Bank, výzkumnou pracovnicí Národního úřadu pro ekonomický výzkum a držitelkou titulu „Mladý globální lídr“ udíleného Světovým ekonomickým fórem.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org