Státy, nebo investoři?
Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) vydává každoročně svoji zprávu World Investment Report, ve které se mimo jiné věnuje i statistikám investičních arbitráží. Statistikami za rok 2013 jsme se na Patrii již zabývali. Letos zpráva obsahuje navíc i nové zpracování tradiční statistiky, která umožňuje lépe hodnotit úspěšnost států a investorů.
Vítězí státy?
Podle údajů UNCTAD bylo za posledních třicet let, tedy od počátků investičních arbitráží, dokončeno 405 investičních arbitráží. Z toho bylo 36 % (144 případů) rozhodnuto ve prospěch států, a to buď z důvodu, že tribunál neměl k projednání sporu pravomoc, nebo se stát žádným porušením mezinárodního práva neprovinil. Investoři pak byli úspěšní ve 27 % sporů (111 případů), ve kterých získali alespoň nějaké majetkové plnění. Asi 26 % případů bylo urovnáno a 9 % případů bylo skončeno z jiných nebo neznámých důvodů. Ve zbývajících 2 % případů se stát provinil, ale investorovi nebyla přiznána náhrada škody.
Z výše uvedených čísel by se mohlo zdát, že státy vítězí častěji. Jenže tak to z jiného pohledu není. Je totiž nutné si především uvědomit podstatu investičních arbitráží – podat žalobu může jen investor, nikoliv stát. Stát může pouze „neprohrát“, tedy dosáhnout zamítnutí žaloby a v nejlepším případě jsou mu přiznány i náklady řízení, které na vedení sporu musel vynaložit. Stát se přinejlepším dostane na nulu. Samotný systém investičních arbitráží je tedy z jistého pohledu vychýlen ve prospěch investorů. Důvodem je samozřejmě právní i fyzická síla státu, který určuje zákony v zemi, často ovládá justici a může vůči investorovi uplatnit i sílu policie či armády. Státy ostatně majetek zahraničních investorů občas jednoduše znárodní nebo investici zničí a investory šikanují nebo dokonce zavřou do vězení.
Druhým důvodem pro opatrnost vůči výše uvedené statistice je, že nerozlišuje první fázi investiční arbitráže (rozhodování o pravomoci rozhodců spor rozhodovat) a druhou fázi sporu (rozhodování o meritu, tedy o vině a náhradě škody). Nové údaje UNCTAD právě toto rozdělení provedly a výsledky jsou zajímavé.
Investoři vítězí
Podle údajů UNCTAD bylo doposud v investičních arbitrážích vydáno celkem 255 rozhodčích nálezů. Z těchto bylo jen v 71 případech rozhodnuto, že rozhodci nemají pravomoc spor rozhodovat, v ostatních případech se přikročilo dále k projednávání merita sporu. Pokud tedy budeme předpokládat, že každý rozhodčí tribunál musí nejdříve rozhodnout o své pravomoci, tak investoři prohráli v 71 případech a naopak vyhráli ve zbývajících 184 arbitrážích. Investoři tak v otázce pravomoci vyhráli ve více než 70 % případů.
Pokud z celkového počtu vydaných rozhodčích nálezů odečteme výše uvedených 71 případů, ve kterých investiční arbitráž skončila již ve fázi rozhodování o pravomoci, zjistíme, že rozhodčí nález v otázce meritu sporu byl vydán ve 184 případech. Z těchto pak investoři vyhráli 111 arbitráží (60 %) a státy jen 73 případů (40 %).
Pokud tedy rozdělíme investiční arbitráže na fázi rozhodování o pravomoci a fázi rozhodování o meritu sporu, dojdeme k mnohem plastičtějším a přesnějším závěrům. Investoři častěji přesvědčí rozhodce, že rozhodčí tribunál má pravomoc spor rozhodovat (v 70 % případů) a investoři jsou následně úspěšnější i při následném rozhodování o meritu sporu (v 60 % případů).