V září se Vladimir Putin v OSN ptal: „Chápete vůbec, co jste udělali?“ Touto otázkou se obracel na skupinu zemí vedenou Spojenými státy, která se zpočátku radovala z arabského jara, poté ale sledovala, jak se na Blízkém východě šíří chaos a násilí. Tyto události vypadají úplně jinak z perspektivy Západu a z perspektivy Ruska. Právě jeho pohled na současný svět byl nedávno shrnut v dokumentárním filmu vysílaném v ruské státní televizi.
Světový řád podle Putina
Dokument trval dvě hodiny a jmenoval se „Světový řád“. Podle hlavního průvodce filmem zde vidíme, „co se děje s Ruskem, jaký svět Rusové zdědili po svých předcích a jaký svět tu zanechají svým dětem“. Část filmu má formu rozhovorů s Vladimirem Putinem a tudíž ukazuje i to, jaký je Putinův pohled na svět. Na základě řady let prožitých v Rusku přitom mohu tvrdit, že jeho názory se shodují s názory velké části ruské společnosti. Jejich základem je přesvědčení, že mezinárodní vztahy jsou formovány soupeřením jednotlivých národů a porušování suverenity je receptem na nestabilitu. Takový pohled je v protikladu s názory prezidenta Obamy. Ten před dvěma lety v OSN řekl, že „suverenita nemůže být štítem pro tyrany, kterým umožňuje vraždit obyvatele země“. Stejně tak podle něho nemůže být omluvou pro pasivitu mezinárodní komunity v případě, že dochází k podobným zločinům.
Putin ve zmíněném dokumentu říká: „Domnívám se, že nikdo by neměl na ostatní přesouvat své hodnoty. My máme své hodnoty, svou formu spravedlnosti.“ Putin nebyl konkrétnější, ale je jasné, že viní USA a jejich zahraniční politiku za současný chaos na Blízkém východě. Antiamerikanismus je v celém filmu jen jemný, přesto však jasně patrný. Využívá zejména toho, že zamlčuje důležitá fakta. Putin často používá výraz „ti za oceánem“ a spojuje je s hamižností, konspiracemi a hladem po světové dominanci. Rusko je podle něho v důsledku americké politiky démonizováno a trpí i ekonomicky.
Ve filmu to není jasně řečeno, ale z kontextu jasně vyplývá, že pro Rusy je zahraniční politika úzce spjata s politikou domácí. Pro Američany je síla tohoto propojení nemyslitelná. Pro Rusy jsou otázky národní suverenity a národní hrdosti naprosto klíčové a souvisí s několika invazemi do zahraničí, které tato země provedla v devatenáctém a dvacátém století. Kořenem mezinárodního zla je pro Rusy americká snaha o rozšiřování demokracie. Ta má jemnou formu (podpora různých „barevných“ revolucí v postsovětské sféře vlivu), ale i svou formu tvrdší (například svrhnutí Saddáma Husajna). Ruský ministr zahraničí například tvrdí, že arabské jaro bylo podněcováno ze zahraničí. Nespokojenost s korupcí, nedostatkem pracovních míst či politické problémy prostě nebere v úvahu. Ve filmu se objevuje i americký režisér Oliver Stone, aby sdělil: „Spojené státy se nepoučily z Vietnamu, že nemají provádět invaze do cizích zemí.“
Já jim to říkal...
Putin ve filmu zmiňuje, že v OSN nehovořil přímo k Obamovi, ale ke skupině vůdců z USA i Evropy, kteří už od roku 2001 intervenují v muslimských zemích. „Vždy jsem jim říkal, že musí být opatrní. „Je špatné používat pouze jeden systém, názory na to, co je dobro a co zlo, co je skutečná demokracie. Platí to zejména v případě zemí, které mají odlišný kulturní základ, jiné náboženství a tradice. Upřímně řečeno, nikdo to ale neposlouchá, protože oni si evidentně myslí, že jsou ti nejlepší a neomylní,“ říká Putin. A dodává, že tyto vůdce ze Západu pak nikdo nežene k zodpovědnosti za to, k čemu došlo. Prostě jen řeknou: „Tak příště se to podaří, vždyť přece sedíme za oceánem, dolar je světovou měnou a máme největší ekonomiku na světě.“
Putin vystupuje proti „operacím“, kterými myslí válku v Iráku v roce 2003. Proti ní protestovalo Rusko, ale i Francie a Německo. Tehdejší francouzský prezident Jacques Chiraq podle Putina dokonce správně předpověděl, že by mohlo dojít k teroristickým útokům v Evropě, jejichž základem bude anarchie vzniklá po svržení Husajna. Další „operací“ je vytvoření bezletové zóny v Libyi v roce 2011. Ruský film k tomu přidává poznámku Hillary Clintonové, která v souvislosti s Kaddáfího smrtí řekla: „Přišli jsme, viděli jsme a on zemřel!“
S Evropou možná, s USA ne
Rozsah filmu jde ale dál než k pohledu na americkou politiku po útocích z jedenáctého září. Celý dokument a pravděpodobně i Putin nevnímají jako hlavní problém rozmach ISIS, ale rozpad vztahů mezi Ruskem a Západem. Základem poškozených vztahů pak je expanze NATO na Východ, ke které došlo po pádu Berlínské zdi v roce 1989. Putin se například s použitím svého typického slovníku ptá: „Proč Západ podporoval puč na Ukrajině?“ A dodává: „Domnívám se, že řada našich partnerů vidí, že učinila chybu, ale prostě to nechtějí přiznat. Myslí si někdo, že dnes je situace lepší než předtím?“ Putin používá jako argument například to, že „životní standard na Ukrajině se prudce propadl“. Ukrajinci podle něho získali jen to, že „možná budou moci cestovat do Evropy bez víz“.
Ruský prezident zdůrazňuje, že Evropa podle něj nenese vinu za politiku uplatňovanou Spojenými státy. Podle něj jsou totiž evropské země jen „vazaly“, kteří dostávají příkazy z USA. „Nečekáme, že naši evropští partneři se vzdají své euroatlantické orientace. Ale udělali by dobře, kdyby se spojili s Ruskem a vyřešili problémy v ekonomické, politické i bezpečnostní oblasti,“ radí Putin. Na otázku, zda „bude třetí světová válka“, ruský prezident odpovídá, že pravděpodobně ne. Výjimkou by byl případ, kdyby se nějaký šílenec rozhodl použít jaderné zbraně. Rusko ale bude každopádně „zdokonalovat svůj jaderný arzenál“. Z filmu tedy celkově vyplývá, že podle Putina může dojít k obnově vztahů mezi jeho zemí a Evropou. V případě Spojených států to však není pravděpodobné. V této oblasti se tak názory Moskvy a Washingtonu dost podobají, a to je špatná zpráva.
Autorem je Jeffrey Tayler.
Zdroj: The Atlantic