USA ztrácejí, vliv Ruska roste

Spojené státy mají na Blízkém východě mnohem více vojenské síly než Rusko: 35 000 amerických vojáků a stovky letadel ve srovnání s 2 000 ruskými vojáky a 50 letadly. Přesto se vůdci zemí v tomto regionu snaží dostat k Putinovi, ale návštěva Washingtonu je tolik nezajímá. Proč tomu tak je? A proč jsem po svých cestách po Blízkém východě neustále slyšel, že Arabové i Izrael už ve spolupráci s Obamou moc nedoufají? Odpověď je následující: Pocit je důležitější než skutečná síla. A lidé na Blízkém východě mají pocit, že Rusko je ochotno použít svou sílu na to, aby změnilo daný stav, zatímco tento pocit u Spojených států chybí.

Putinův světonázor je v přímém rozporu s tím, čemu věří Obama. Ten se domnívá, že použití síly je namístě pouze v případech, kdy je přímo ohrožena bezpečnost Spojených států. Takový postoj ospravedlňuje preventivní útoky proti teroristům a boj proti ISIS a je založený na zkušenostech z Iráku a Afghánistánu. Vysvětluje také, proč Spojené státy váhaly s intenzivnějšími intervencemi v Sýrii v době, kdy tam existovala humanitární krize a Evropu ohrožovala uprchlická krize. Obama se na základě tohoto přesvědčení také domnívá, že Putin svými intervencemi v Sýrii nakonec nic nezíská.

Na Blízkém východě jsou ale normou postoje, které vyznává Putin. Včetně víry v to, že vojenskou sílu lze používat na prosazování svých politických postojů. Takový názor zastávají země, které jsou v regionu spojenci Spojených států i jejich nepřáteli. Ruské intervence v Sýrii tak úplně změnily tamní situaci a zároveň posílily pozici Ruska v regionu. To vše navíc s nevýznamnými náklady. Tyto intervence sebou nenesou žádný negativní dopad a nyní sám Obama považuje Putina za hráče, se kterým je nutno o dalším vývoji v této zemi jednat. Jinak řečeno, poznal, kdo má významné slovo a to samé zjistili i vůdci zemí v celém regionu.

Uvedené neznamená, že Spojené státy jsou slabé a Rusko je silné. Rusko se bezesporu nachází v ekonomickém úpadku a nízké ceny ropy jeho finanční problémy ještě prohloubí. Možná je to ale jeden z důvodů, proč se Putin pouští do intervencí na Blízkém východě, které mají zvýšit mezinárodní význam jeho země. Faktem ovšem je, že arabské země se obávají růstu moci Íránu více než ISIS. Bojí se i toho, že Američané mu v jeho snaze o získání dominantní pozice v regionu nebudou stát v cestě. Arabové i Izrael tak hlavně čekají na novou vládu ve Washingtonu, protože jsou si vědomi, že Rusko v konečném důsledku stabilizační roli hrát nebude. Stále se spoléhají na Spojené státy. A také si díky současné americké váhavosti uvědomují, že toho musí více učinit sami. Pokud to nepovede ke kontraproduktivním krokům, jde o dobrou věc.

Pokud má větší aktivita samotných zemí v regionu vést k dobrému konci, musí ony samy cítit, že mají v USA podporu. Spojené státy tak musí dát jasně najevo, že už nebudou porušovány zásady a pravidla, které byly dříve prohlášeny za nepřekročitelné. Musí také pochopit, že na Blízkém východě rozhoduje síla a nemusí váhat s jejím použitím. Znamená to i tvrdší postup vůči Íránu a možnému porušování dohod týkajících se jeho jaderného programu. Spojené státy také musí spolu s jejich spojenci v regionu vytvořit bezpečné bezletové zóny v Sýrii v případě, že Rusko bude dál podporovat Assada a nebude ho tlačit k tomu, aby dodržoval dohody o ukončení bojů, převodu moci a vytvoření humanitárních koridorů. Rusko a země Blízkého východu rozumí logice síly a je načase, aby ji Spojené státy začaly znovu používat.

Autorem je Dennis Ross, který se dlouhodobě pohybuje na Blízkém východě.

Zdroj: Politico