Warren Buffett je už dlouho aktivní v oblasti politiky. V polovině sedmdesátých let se mu zalíbily slavnostní večeře ve Washingtonu, v osmdesátých letech strávil víkend na golfu s Ronaldem Reaganem. Arnoldu Schwarzeneggerovi pomáhal do křesla guvernéra Kalifornie, v roce 2008 hovořili John McCain i Barack Obama o tom, že by Buffetta měli rádi za svého ministra financí. Letos se Buffett k politice opět hlasitě vyjadřoval. Ve svém posledním výročním dopise investorům, kde se obvykle zaměřuje jen na lidové vtipy a výši rezerv pojišťoven, napsal i následující: „Po 240 let bylo velkou chybou sázet proti Americe.“ Na počátku srpna pak Buffett stál vedle Hillary Clintonové a kritizoval povahu a podnikání Donalda Trumpa.
Intenzita Buffettových politických intervencí v čase roste a to samé platí o tom, jak vážně je veřejnost bere. Částečně je to dáno tím, jakých finančních úspěchů dosahuje , jejíž hodnota nyní dosahuje 363 miliard dolarů a která je šestou nejhodnotnější firmou na světě. Buffett je minimálně dvacetkrát bohatší než Trump a letošní valné hromady společnosti se zúčastnilo 40 000 lidí (před 20 lety to bylo 5 000 lidí). Po smrti Steva Jobse se Buffett stal korporátním hrdinou USA a je považován za ikonu spravedlivějšího a vstřícnějšího kapitalismu.
Buffetovy zájmy
Buffett ale není tak svatý, jak by se zdálo. Má své vlastní zájmy a podle toho jedná. Činí tak v rámci zákona, ale pokud by se tak chovaly všechny společnosti, ekonomika by na tom byla hůř. Příkladem je jeho tak často skloňovaný vztah k zaměstnancům. Realita je ale trochu jiná. Například v roce 2013 se Berkshire spojila se společností 3G, která je známá restrukturalizacemi nakupovaných firem. Měla na starost i fúzi Kraftu s Heinzem a počet zaměstnanců zde od té doby klesl o desetinu. Investor Daniel Loeb zase poukazuje na to, že Buffett hovoří o placení vyšších daní, ale sám se jim snaží vyhnout, jak jen může. A je pravda, že Berkshire platí stále méně daní relativně k tomu, jaké zisky vydělává. Minulý rok její daně, které byly skutečně zaplacené v hotovosti, dosáhly výše odpovídající 13 % zisku před zdaněním a tím se společnost zařadila mezi firmy s nejnižší daňovou zátěží.
Buffett hlasitě kritizuje Wall Street, během krize roku 2008 se však podílel na záchraně . Berkshire také byla klíčovým akcionářem v agentuře Moody’s, která hrála významnou roli při vzniku hypoteční krize. Samotná Berkshire je také aktivní v oblasti financí a zejména v pojišťovnictví, vlastní 10 % , která je největší americkou bankou podle tržní hodnoty. Celé toto investiční portfolio Buffettovy společnosti přitom nebylo regulátorem klasifikováno jako systematicky důležité.
Buffett se často vyjadřuje k tomu, jak mají být společnosti spravovány. Minulý měsíc spolu s dalšími významnými podnikateli volal po zlepšení managementu společností a jedním z jejich požadavků bylo přijetí účetních zásad GAAP. Berkshire ale ve svých firmách prosazuje vlastní systém sledování výsledků, který je založen na „vnitřní hodnotě“. Buffettova první žena působila v dozorčí radě Berkshire až do svojí smrti v roce 2004 a jeho syn se možná stane dalším předsedou společnosti.
Investice do oligopolů
Podobným nesrovnalostem se během dlouhého podnikatelského života vyhne jen málokdo - u Buffetta je ale důležitá ještě jedna věc: Jeho zájem o oligopoly. Poté, co nedosáhl dobrých investičních výsledků v textilním odvětví, u aerolinek a výrobců obuvi, dospěl k názoru, že by měl investovat hlavně do společností, které mají silné frančízy a které jsou dobře chráněny před konkurencí. V osmdesátých a devadesátých letech tak sázel na známá jména jako Gillette a . Dnes Berkshire vlastní řadu mikromonopolů od výrobce oblečení pro vězeňskou stráž až po velké oligopolistické společnosti.
Pokračující buffettizace americké ekonomiky znamená, že stále více investorů se zaměřuje na stabilní byznys s jasným zaměřením, vysokou návratností a podílem na trhu. Pro firmy se stalo prioritou snižování nákladů a zvyšování marží, klesají reinvestice. Buffett je podobně jako Jobs schopen vytvořit kolem sebe pole, které mění realitu. Berkshire dokázala od roku 1965 vydělat akcionářům v průměru 21 %, což je dvojnásobek návratnosti indexu S&P 500. Buffettův přístup může společnosti zčásti prospět v případě, že jej budou kopírovat i jiní. Jako návod na změnu kapitalismu by ale sloužit neměl. Opatrné shromažďování kapitálu v tradičních odvětvích a firmách s oligopolistickou pozicí není univerzálním receptem a ekonomika potřebuje spíše nižší ceny, více chuti pro rizikovější projekty, více investic a konkurence.
Zdroj: The Economist