Theodore Roosevelt ve svém projevu z roku 1910 chválil ekonomickou sílu Spojených států, ale hovořil i o tom, že jim začíná dominovat pár korporátních gigantů. Ti podle něj vytvářeli obrovské bohatství, ovšem pouze pro pár jedinců. A také měli velký vliv na americkou politiku. Roosevelt varoval, že země založená na principu rovnosti a příležitosti čelí nebezpečí, že se stane zemí privilegovaných korporací.
Rooseveltův projev je aktuální i dnes, protože omezený počet gigantických firem si zase získává významný vliv nad globálními trhy. Korporátní zisky jsou v USA v poměru k HDP na nejvyšších úrovních od roku 1929. Společnosti jako , Google či dominují ekonomice podobně jako , Standard Oil and či Roebuck and Company v časech Roosevelta. Někteří ze současných gigantů jsou již dlouho existujícími firmami, někteří jsou nováčky. Všichni ale těží ze své velikosti, získávají náskok na konkurenci a budují si proti ní ochranné zdi. Těmi je i obrovská zásoba hotovosti, která v USA představuje 10 % HDP a v Japonsku dokonce 47 % HDP.
V osmdesátých a devadesátých letech se hovořilo o tom, že velké společnosti jsou věcí minulosti. Zdálo se, že firmy jako se postupně rozpadnou, státní giganti budou privatizováni. Najednou se ale začaly objevovat technologické společnosti a dnes se zdá, že velikost je pro úspěch klíčovým faktorem. McKinsey Global Institute odhaduje, že 10 % světových obchodovaných firem dnes generuje přibližně 80 % všech korporátních zisků. Firmy s tržbami převyšujícími 1 miliardu dolarů generují asi 60 % globálních korporátních tržeb a jejich kapitalizace představuje 65 % kapitalizace světových trhů. Honba za velikostí se pak projevuje boomem fúzí a akvizic včetně nedávno ohlášeného nákupu společnosti společností Anheuser-Busch InBev.
Superstar efekt je nejvíce patrný ve znalostní ekonomice. V Silicon Valley si několik gigantů užívá nevídaných marží a podílu na trhu. Zakladatel PayPalu Peter Thiel v této souvislosti tvrdí, že „konkurence je jen pro chudáky“. V jiných vyspělých ekonomikách je obrázek pestřejší. Ve Velké Británii a Jižní Koreji se míra konsolidace korporátního odvětví podobá USA, v kontinentální Evropě je mírnější. Ve většině světové ekonomiky je ale patrná alespoň nějaká konsolidace a tento trend bude pravděpodobné pokračovat. Velké a mocné společnosti nutí své konkurenty, aby také rostli, protože jinak s nimi nebudou schopny soutěžit. Stejně tak zaměstnávají armádu právníků a konzultantů, kteří jim pomáhají v expanzi po celé světové ekonomice. Celý proces ještě posiluje digitalizace, protože díky ní se dá jednodušeji operovat v jiných zemích a regionech.
Velké společnosti byly v minulosti charakterizovány velkým počtem zaměstnanců a mnoha aktivy. Pro některé z nich je to typické i dnes – příkladem je či Walmart. Ovšem jak poukazuje James Manyika z McKinsey Global Institute, dnešní digitální giganti s obrovskou tržní kapitalizací mají jen málo aktiv. V roce 1990 měly tři největší automobilky z Detroitu celkem 1,2 milionu zaměstnanců. Dnes mají tři největší společnosti ze Silicon Valley 137 000 zaměstnanců a i „staré“ velké společnosti jich zaměstnávají méně než dříve. U Exxonu tak dnes ve srovnání s šedesátými léty pracuje asi polovina lidí.
Éra dynamických podnikatelů, kterou ve Velké Británii nastartovala Margaret Thatcherová a v USA Ronald Reagan, končí a místo ní nastává doba korporátní konsolidace. Nové korporátní hvězdy pak vynikají ve všem, co dělají. Platí to i o snaze dostat z vlády maximum výhod a zároveň platit co nejnižší daně. Řada z nich také často zaměstnává bývalé vysoko postavené politiky a armádu lobbistů. V tom se dokonce hodně podobají gigantům z minulosti.
Zdroj: The Economist