Bývaly doby, kdy firmy toužící expandovat do Evropy zapíchly svou první vlajku ve Velké Británii. Vedle rafinovaných anglických akcentů totiž tato země nabízela i vstřícné logistické a regulační prostředí a automatický přístup do pětisetmilionové Evropské unie. Loni například putovalo do Británie 600 miliard z celkového počtu 2,9 bilionu dolarů přímých zahraničních investic ze Spojených států do EU.
Když se však nyní Británie rozhodla z unie vystoupit, budou muset zahraniční firmy přizpůsobit své plány novému souboru pravidel. A tato pravidla budou do značné míry záviset na tom, co bude britská premiérka Theresa Mayová ochotna vyměnit za právo na kontrolu imigrace – jež v červnovém referendu o brexitu představovalo pro většinu jeho stoupenců rozhodující faktor. Zřejmě přitom nedojde k prostému převzetí norského či švýcarského modelu pro vztah nečlenské země k EU, ale nové podmínky budou vyjednány specificky pro Británii.
Japonská vláda nedávno zveřejnila otevřený dopis obsahující výčet potenciálních důsledků brexitu a naléhavě vyzvala britské a unijní orgány k pomalému a obezřetnému postupu, aby se firmy mohly připravit na nadcházející změny. Řada konkrétních detailů dohody o britském vystoupení z EU sice zatím nebyla stanovena, avšak základní kontury postbrexitovského investičního prostředí už rozpoznat můžeme.
Investiční kalkulace
Především platí, že investiční kalkulace výrobců se v krátkodobém výhledu pravděpodobně nezmění. Firmy, které plánovaly otevřít nové provozy v Británii, aby využily tamní vzdělanou pracovní sílu a infrastrukturu nabídkových řetězců, budou pravděpodobně navzdory drobným problémům pokračovat.
Hlavní kotvu britských zájmů v evropském projektu už dlouho představuje bezcelní přístup do Evropy, a to i přes britskou skepsi vůči hlubší integraci a vytváření „Spojených států evropských“. Postupem času sice mohou postbrexitovští výrobci ve Velké Británii narazit na tíživá nová pravidla pro export do zbytku Evropy, a dokonce mohou začít přehodnocovat dlouhodobé projekty expanze, avšak nové necelní bariéry nepředstavují bezprostřední problém a EU pravděpodobně nezajde tak daleko, aby uvalila na zboží z Británie skutečná cla.
O něco složitější je situace u služeb, které nejsou plně pokryty jednotným trhem EU, protože národní vlády si ponechaly právo vydávat licence architektům, lékařům a dalším odborným profesím. Sektor služeb se tedy na celkovém obchodu uvnitř Evropy podílí pouze asi jednou pětinou, přičemž se převážně jedná o oblast informačních a komunikačních technologií (ICT).
Firmy v sektoru služeb, které potřebují přijímat anglicky mluvící zaměstnance, by měly vzít v potaz, že jen 38% všech Evropanů uvádí, že tímto jazykem vládne. Navíc není angličtina jako angličtina. Bez ohledu na to, kolik cizinců se naučí anglicky, firmy v sektoru služeb budou mít stále největší výběr uchazečů o zaměstnání v Británii a také jejich expanzní plány budou pravděpodobně upřednostňovat tuto zemi.
Výjimku tvoří finanční služby. V rámci současného systému práv na přeshraniční činnost mohou evropské banky, pojišťovny a správci fondů prodávat své produkty kdekoliv v EU. V důsledku toho se z londýnské City stala největší aglomerace finanční odbornosti v Evropě – ne-li na celém světě. Pokud však finanční firmy přijdou o výsadu přeshraniční činnosti a jejich klienti nebudou mít z Británie snadný přístup do Evropy, pak si bankéři začnou hledat nové kancelářské prostory v Amsterdamu, Paříži či Frankfurtu, kde je pravděpodobně přivítají zjednodušená pravidla pro poskytování licencí a daňové úlevy.
V případě mladých technologických firem, zejména startupů, je plánování expanze ošidnější. Velká Británie má sice světově renomované univerzity a pulzující kulturu výzkumu a vývoje, avšak nelze předvídat, zda britská vláda vynahradí startupům ušlé granty z EU.
Ochrana duševního vlastnictví, dat a regulace farmacie
Mnoho ICT firem těží z britských zákonů o ochraně duševního vlastnictví, ale na to, aby tuto ochranu zakomponovaly do smluv, nepotřebují být v Británii fyzicky přítomné. Německo se přitom velmi snaží přivábit nové startupy a mohlo by být pokládáno za atraktivní alternativu.
Větší technologické společnosti už nebudou mít za zády Británii coby zastánce mírných regulací uvnitř EU. Když teď tyto firmy budou muset spolupracovat přímo s Evropskou komisí, pravděpodobně dospívají k názoru, že vytvořením většího počtu pracovních míst v EU by si možná snáze zajistily laskavější zacházení v daňové oblasti.
Ještě svízelnější otázku než daně představuje ochrana dat. Pokud se Británie oddělí od EU a uzavře dohodu podobnou takzvanému „Štítu EU-USA na ochranu soukromí“ – který umožňuje americkým firmám přechovávat soukromá evropská data v USA, pokud se zavážou k dodržování určitých standardů v oblasti kybernetické bezpečnosti –, pak se míra složitosti a nejistoty pro všechny firmy zvýší o další vrstvu.
V případě farmaceutických a zdravotnických firem by nová pravidla upravující cestování a pobyt mohla narušit vědecký výzkum, přičemž Evropská léková agentura, která dohlíží na bezpečnost léčiv, pravděpodobně odejde z Londýna, což dále zkomplikuje současný systém uvádění nových produktů na trh v EU.
Revize současného souboru pravidel a vyjednávání o nových zkomplikují v nadcházejících měsících a letech investiční rozhodování firem napříč sektory. Britské úřady se budou usilovně snažit udržet bankéře, vědce a další zaměstnance v zemi, avšak tváří v tvář značné nejistotě by jakákoliv nová překážka mohla změnit výsledek. Při pohledu vpřed lze jen těžko nalézt nějaký sektor, kde se bilance nových investic přikloní na stranu Británie.
Christopher Smart, vysoce postavený člen Mossavar-Rahmáního centra pro podnikání při Kennedyho fakultě státní správy Harvardovy univerzity, působil jako zvláštní asistent amerického prezidenta pro mezinárodní ekonomii, obchod a investice (2013-15) a jako místonáměstek ministra financí pro Evropu a Eurasii (2009-13).
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org