Od zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států vyšrouboval příliv kapitálu hodnotu dolaru na úroveň, které tato měna více než deset let nedosáhla. Na první pohled by se mohlo zdát, že trhy registrují masivní projev důvěry voličů v čerstvě zvoleného prezidenta a že Trump bude přínosem pro americkou ekonomiku a potažmo i pro dolar.
Zdání však může klamat. Krátkodobé pohyby devizového kurzu nejsou dobrým nástrojem k hodnocení skutečné síly dané měny. Lépe vypovídajícím ukazatelem jsou dlouhodobé trendy mezinárodního využívání peněz – zejména jako nástroje k uchování hodnoty pro zahraniční investory či centrální banky. A v kontextu nadcházejících let, tedy nikoliv jen příštích pár týdnů, bude Trumpovo zvolení pro americkou měnu téměř jistě špatné.
Dolar po volbách vystřelil vzhůru jen proto, že Trump slíbil uzákonit hluboké daňové škrty a navýšit výdaje do rozpadající se infrastruktury a do údajně „vyčerpané“ americké armády. To podpoří krátkodobý hospodářský růst a zákonitě to také zvedne úrokové sazby. Ve světě hladovém po atraktivních investičních výnosech přitáhl potenciální trumpovský boom peníze na Wall Street, což potažmo zvýšilo poptávku po dolaru.
"Nehorázná výsada"
Země vydávající mezinárodně upřednostňovanou měnu může samozřejmě uplatňovat vliv na druhé a má zřetelnou ekonomickou výhodu. Postavení dolaru coby dominantní mezinárodní rezervní měny je pro Ameriku skutečně tím, co bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing ve svém slavném výroku označil za „nehoráznou výsadu“. Dokud byli cizinci hladoví po dolarech, mohly USA vynakládat jakékoliv částky na uplatňování své moci po celém světě; kdykoliv za to potřebovaly zaplatit, mohly jednoduše zapnout rotačky na peníze.
Budoucnost dolaru však dnes bude záviset na tom, zda Trump skutečně „učiní Ameriku opět velkou“. Pokud ano, pak se mezinárodní atraktivita dolaru opět zvýší. Bude-li však trvat na svém protekcionistickém přístupu „Amerika na prvním místě“, který zavání xenofobním nacionalismem, pak postupně dožene investory a centrální banky k tomu, aby pro své přebytečné miliardy hledali jiná úložiště.
Druhý scénář se bohužel jeví jako pravděpodobnější a existují pádné důvody k pochybnostem, že „nehorázná výsada“ Ameriky přetrvá. Z účetního hlediska představují dolary držené mimo USA pasivum a pozorovatelé se už dlouho obávají, že Spojené státy nemusí být schopny donekonečna obsluhovat svůj stále vyšší „převis“ zahraničního dluhu. Americké dolarové závazky by mohly kdykoliv dosáhnout bodu zvratu, pokud plaší investoři hledající alternativní úložiště hodnoty vyvolají nezvratný pád po sestupné spirále.
Spirála dluhu a útěku
Nepoučený prezident realizující populistickou politiku by mohl takovou spirálu nastartovat. Už během kampaně vyvolal Trump pozdvižení neuváženými poznámkami o tom, že se pokusí zahájit nová jednání o americkém dluhu jeho zpětným odkupem od věřitelů se slevou. Přesně takto Trump často postupuje, když se některá z jeho firem dostane do problémů, a v podstatě by se to rovnalo vyhlášení částečné neschopnosti splácet státní dluh. Žádné prohlášení by nedokázalo spolehlivěji vyprovokovat ústup od dolaru.
Pokud navíc předpokládáme, že Trump splní své rozpočtové sliby, pak daňové škrty a vyšší výdaje sice krátkodobě mohou povzbudit hospodářský růst, avšak zároveň zvýší státní dluh, což vyvolá další pochybnosti o dlouhodobé ochotě či schopnosti Ameriky plnit své závazky.
A zapomenout bychom neměli ani na Trumpův slib vrátit miliony dobře placených pracovních míst ve výrobě zpět do USA zavedením dovozních cel a zrušením obchodních dohod. Figuruje-li v jeho agendě opravdu protekcionismus, pak musíme předpokládat, že v ní figurují i kapitálové kontroly. Pro zahraniční věřitele Ameriky by mohl být merkantilismus Trumpova typu skutečně poslední kapkou.
Zůstane dolar oázou bezpečí?
Nic z toho ovšem neznamená, že pravděpodobně nastane apokalyptický scénář – okamžitý run na dolar nebo náhlý úprk zahraničních věřitelů. Dolar už přežil i do nebe volající přehmaty předchozích administrativ a opakovaně se vzpírá předpovědím svého nevyhnutelného úpadku.
Rychlý a rozsáhlý útěk od dolaru můžeme vyloučit díky jeho jedinečnému a dlouhodobému postavení mezinárodního úložiště hodnoty. Žádná jiná měna se zatím nemůže rovnat dolaru v roli investičního média či rezervního aktiva a stejně tak nemůže žádná jiná země konkurovat mimořádně efektivním americkým finančním trhům, které poskytují bezpříkladné množství likvidity. Dolar tedy prozatím zůstane světovou oázou bezpečí a pravděpodobně neutrpí náhlou smrtelnou ránu ani v případě, že se Trumpova politika ukáže jako katastrofální.
Na druhou stranu by dolar mohl podlehnout dlouhému pomalému vykrvácení, neboť finanční soupeři Ameriky se jistě pokusí učinit své měny atraktivnějšími a dostupnějšími. Například Čína se nijak netají záměrem udělat z jüanu důvěryhodnou alternativu k dolaru. A jakmile se vícero měn stane postupem času konkurenceschopnými, jedinečné výhody dolaru se rozplynou a spolu s nimi se rozplyne i výsadní postavení Ameriky.
Trumpovo prezidentské působení nakonec nebude dolaru ku prospěchu, protože nebude ku prospěchu americké ekonomice. Právě naopak: začne-li Trump realizovat sliby, které dal během kampaně, pak by dolar nakonec mohl spadnout z vrcholu globální měnové hierarchie, poněvadž ho stále širší nabídka alternativ začne stahovat dolů.
Benjamin J. Cohen, profesor mezinárodní politické ekonomie na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře, je autorem knihy Currency Power: Understanding Monetary Rivalry (Síla měny: Jak pochopit měnové soupeření).
Copyright: Project Syndicate, 2016.
www.project-syndicate.org