Komisařka EU pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová před časem uvedla, že stále nemá dostatek informací pro posouzení toho, zda německé automobilky porušily pravidla hospodářské soutěže tak, jak o tom v červenci hovořil Der Spiegel. Nyní v rozhovoru pro Der Spiegel uvedla, že jde jen o zpracování ohromného množství informací, aby byl nalezen jednoznačný důkaz, zda automobilky skutečně vytvořily tajný kartel. Vyhodnocovány jsou i informace získané přímo z budov ředitelství , a . V tuto chvíli pak podle komisařky nelze říci, zda bude případ řešen soudně.
„Automobilový průmysl je pro nás významnou prioritou a v tuto chvíli mu velice dobře rozumíme. Už jsme osmkrát zakročili proti dodavatelům dílů a také proti kartelu výrobců nákladních vozů. Zdá se mi, že v tomto sektoru není proti vytváření kartelů imunní nic,“ říká Vestagerová. Systém udělování pokut má pak podle ní jasná pravidla týkající se i výpočtu jejich výše. Nejvyšší hodnota může dosáhnout 10 % globálního obratu firmy. V případě kartelu výrobců nákladních vozů byla udělena pokuta v celkové výši 3 miliard eur a na její výši se promítlo i to, jak dlouho kartel fungoval.
Pokuta může být podle Vestagerové odpuštěna společnosti, která „poskytne použitelné informace“ ohledně kartelu. Významnou roli pak hraje i to, která společnost o něm informuje jako první. Pokud totiž k prozrazení kartelu jednou dojde, je již velmi pravděpodobné, že celá věc bude šetřena a následuje „honba za imunitou“. První společnost, která o kartelu poskytne informace, tak může mít 100% imunitu, ale druhá může už jen doufat, že jí bude pokuta o něco snížena výměnou za relevantní informace.
Jak se odhadují náklady, které kvůli kartelu utrpí spotřebitel? Podle komisařky je vedle škod odrážejících vyšší prodejní ceny nutno započítat i možné škody na inovacích. V případě kartelu výrobců nákladních vozů se to například projevilo v oblasti některých technologií, které mají omezovat dopad provozu automobilů na životní prostředí. Automobilky , , , a se zase dohodly, že nebudou používat látku, která snižuje emise oxidů dusíku i přesto, že věděly, že v takovém případě nebudou splňovat emisní limity. Jinak řečeno, „dohodly se, že poruší zákon.“
Je Vestagerová pobouřena tím, jak málo dělá společnost a další automobilky pro to, aby kompenzovaly své evropské zákazníky za emisní podvody? Na tuto otázku komisařka odpověděla, že je na pováženou, když v Evropě není možno postupovat hromadnou žalobou tak jako ve Spojených státech. Podle ní hrozba takové žaloby nutí automobilky k odpovědnějšímu chování, protože kvůli ní mohou přijít o velké peníze. Tato možnost je v některých zemích EU, ale ne ve všech.
Vestagerová říká, že „nevidí velký rozdíl mezi chováním amerických technologických společností a německých automobilek“. Na povrchu se sice liší, ale „motivace je hodně podobná“. Snaží se totiž dosáhnout svých cílů rychleji a levněji, než smějí podle práva. Někdy je k tomu vede hamižnost, někdy strach z toho, že ztratí pozici na trhu. V tom se obě odvětví vzájemně hodně podobají. Všude ale musí platit „zákony demokratických zemí a ne zákony džungle“.
Na otázku, co pro ni znamená moc, komisařka odpověděla: „Před mnoha lety jsem četla Václava Havla, který byl disidentem a pak se stal prezidentem České republiky. Psal, že nejdříve čekal u dentisty na zákrok stejně jako všichni ostatní. Později se už mohl ptát, zda by kvůli němu nezačal ordinovat o trochu dříve. Moc lidi mění a to je nebezpečné. Proto bychom neměli zapomínat, že je něčím, co je nám jen na čas propůjčeno“.
Zdroj: Der Spiegel