Dividendové tituly jsou u investorů z mnoha důvodů populární, o takzvaných dividendových aristokratech to platí dvojnásob. A do značné míry právem. Akcie těchto společností, které minimálně 25 let zvyšovaly své dividendy, totiž mají příjemnou tendenci překonávat svými výkony celý trh (a přitom většinou nejde o firmy mimořádně rizikové). Zdálo by se tedy, že stačí vybrat nějakého takového šlechtice, nejlépe s nízkou valuací, abychom se vyhnuli nebezpečí předraženosti. Nebo ne?
Pokud bychom postupovali podle uvedeného filtru, narazili bychom na skupinu „levných“ (podle PE) aristokratů, včetně známé společnosti Kimberly Clark (Huggies atd.). Jenže ani pouhý pohled na výkonnost její akcie tezi o atraktivních aristokratech nepotvrzuje – za poslední rok je akcie asi 17 % v mínusu, zatímco celý americký trh asi 14 % v plusu. A problémy má titul již delší dobu. Pes je zakopán v tom, že firma vedle rostoucích dividend neposkytuje růst celkový.
V roce 2017 její tržby zhruba stagnovaly, 1 % zvýšení prodaných objemů bylo vyváženo opačným posunem průměrných cen. Ještě v roce 2015 přitom tržby rostly o 5 %, což je na podobnou firmu pohybující se na saturovaných trzích slušné. Jenže Colgate Palmolive dokázal minulý rok růst o 3 % a alespoň o 2 %. Kimberley reagovala úspornými programy, které vytáhly ziskovost nahoru o 3 %. Vedení navíc oznámilo restrukturalizační plán, v jehož rámci bude mimo jiné propuštěno až 5 500 zaměstnanců a prodáno několik výrobních závodů.
Konkurence v odvětví, kde se mezi sebou potýkají i , Colgate Palmolive a je ostrá a do značné míry spočívá v marketingových válkách. V nich se bojuje o každou píď trhu, který je sám o sobě značně saturován a roste jen marginálně. Vše uvedené pak ve zvídavém čtenáři jistě budí klíčovou otázku: Pokud něčemu nerostou tržby a zisky rostou jen díky snižování nákladů (a prodeji aktiv), může to zůstat dividendovým aristokratem? Odpověď do značné míry poskytuje následující tabulka (a zejména poslední řádek) kombinovaná s informací, že minulý rok firma na dividendách vyplatila 1,36 miliardy dolarů.
Zdroj: Morningstar
Z tabulky vidíme, že za posledních pět let dokázala firma v průměru na volném toku hotovosti (to, co jí zbylo po investicích) vydělat 1,96 miliardy dolarů, v roce 2017 to bylo 2,14 miliardy dolarů (viz onen poslední řádek tabulky). Její provozní tok hotovosti má ovšem tendenci klesat (až na 2,93 miliardy dolarů v roce 2017) a to firma eliminuje klesajícími investicemi. I přesto tu je z tohoto pohledu ještě relativně velký prostor pro zvyšování dividend – z oněch 1,36 miliard dolarů teoreticky až na ony cca 2 miliardy dolarů volného toku hotovosti. K tomu přidejme krátkodobé zdroje z prodeje aktiv a snižování nákladů (firmy provádí i odkupy, ale financuje je dluhem, takže tady zdroje pro dividendy nejsou).
Pokud Kimberly nenajde nový zdroj udržitelného růstu tržeb a zisků, její čas s titulem dividendového aristokrata se bude krátit. Bod zlomu je ale díky poměru vyplácených dividend a volného toku hotovosti ještě hodně daleko. Jinak řečeno, zdroje tu jsou. S kapitalizací na 39 miliardách dolarů by Kimberley podle mých výpočtů potřebovala, aby její volný tok hotovosti rostl téměř přesně o 1 % ročně. Takový scénář totiž onu kapitalizaci ospravedlní.
Vidíme tedy, že tady se skutečně hraje o desetiny procentního bodu růstu a citlivost investorů na sebemenší škobrtnutí je pochopitelně vysoká. Již delší dobu to pak v tomto konkrétním případě funguje spíše jako past, která do sebe svým aristokratickým titulem láká investory, ale ti jsou pak zklamáni z toho, že jen titul nestačí.