Vysoké valuace na akciovém trhu nejsou odměnou za to, co firmy dokázaly. Tedy alespoň ne přímou. Jsou „odměnou“ za to, co by podle očekávání teprve dosáhnout měly. V tomto smyslu tedy za ještě nedosažené. S touto jednoduchou věcí se pak pojí řada dalších a na pár z nich se dnes podíváme.
Ve volném pokračování jedné z úvah z minulého týdne si můžeme říci, že výborná firma se silnou pozicí na trhu, silnou značkou a rozvahou se může obchodovat jen s průměrnými valuačními násobky. Oproti tomu firma s malým tržním podílem, či dokonce operující na zatím jen vizionářském trhu, se slabou rozvahou a poměrně neznámou značkou může mít valuační násobky mimořádně vysoké. Je to jeden ze způsobů, jak ukázat, že valuace nejsou odměnou za minulost, ale za budoucnost. Přece jen tu ale je průnik – ve chvíli kdy (ne)úspěšná minulost určuje budoucnost. Třeba přes sílu rozvahy a schopnost investovat. I tato vazba minulosti na budoucnost může ale být pestrá. Vezměme třeba následující:
Tradiční automobilky mohly zaspat nástup elektromobility a s nimi spojené technologie, tak může mít i po řadě let své existence konkurenční výhodu v některých oblastech. U první skupiny je to ukázka toho, jak minulost limituje budoucí prospekty. Jak se silné stránky mohou stát i slabými. U Tesly zase ukázka toho, jak absence minulosti může pomoci – nesvazovat, mít otevřenou mysl pro různá řešení… Na rovině samotného „dělání aut“ ale situace byla a možná ještě je obrácená – nemá v této oblasti minulost (zkušenosti, know how, dovednosti…) a tak s tím někdy zápasí. Naopak třeba u německých automobilek jde o jejich silnou stránku.
I na zmíněné rovině tedy minulost spoluurčuje budoucnost – firma se silnou rozvahou, nízkými dluhy a vysokou současnou tvorbou hotovosti si toho může dovolit mnohem více na straně investic, tedy na straně kroků do budoucnosti. Což je zrovna rys hodně relevantní i pro současné dění kolem AI. Tedy kolem nové technologie vyžadující mimo jiné hodně velké investiční výdaje, což mimo jiné alespoň prozatím často favorizuje starší společnosti.
Směřuji pak i k připomínce toho, že pokud má nějaká firma, či segment na trhu nyní vysoké valuační násobky, k jejich normalizaci může dojít jak přes pokles cen, tak přes růst zisků. Pokud je tedy nyní PE na indexu SPX 500 kolem 23 a ceny by například pět let cca stagnovaly (viz i scénář , o kterém jsem tu hovořil minulý týden), stačil by na pokles PE k 16 – 17 růst zisků kolem 6 %. Což by bylo plně v souladu s dlouhodobým historickým standardem, bez jakéhokoliv nakopnutí ze strany AI a spol. Pokud by zisky rostly o 10 % ročně, ceny by na stejnou korekci PE mohly růst ročně o cca 5 % a podobně. .
Ve výsledku bychom pak měli situaci, kdy by se na konec růst zisků stabilizoval na nějakých standardnějších úrovních, PE by předtím kleslo a jeho korekce (přes zisky) by byla odměnou za úspěch. Tedy za to, že nové technologie skutečně dokázaly zvýšit po delší dobu tempo růstu zisků vysoko nad historické standardy (a tempo růstu celé ekonomiky). Dosahování úspěchu by tedy snižovalo valuace (tím příjemnějším způsobem) a na konci tohoto procesu by valuace byly výrazně níž, než nyní.