Hlavní ekonom francouzské banky Natixis Patrick Artus často kritizuje ekonomickou politiku francouzské vlády a stav, ve kterém se hospodářství nachází. Ve své nové analýze se zamýšlí nad tím, „co by mělo být řečeno Francouzům“. Zaměřuje se zejména na problém příjmové nerovnosti, mezinárodní konkurenceschopnosti a fiskální politiky. Motivací k této úvaze mu pak je nový průzkum veřejného mínění, který ukazuje, že 66 % tázaných nevěří ve zlepšení ekonomické situace v budoucnu a 76 % z nich se domnívá, že současný stav je „neférový“.
Za prvé, příjmová nerovnost ve francouzské společnosti je podle ekonoma dána zejména nízkou zaměstnaností. Vládní ekonomická politika by se proto v první řadě měla zaměřit právě na zvýšení zaměstnanosti a „ne na politiku zvyšování kupní síly těch, kteří už zaměstnání mají“. Následující obrázek porovnává míru zaměstnanosti (podíl populace v produktivním věku, která má zaměstnání) ve vybraných ekonomikách. Nejvyšší je zaměstnanost v zemích jako Nizozemí, Německo, Japonsko a Velká Británie, kde se pohybuje mezi 75 – 76 %. V USA se už nachází kolem 70 % a ve Francii mírně nad 65 %:
Za druhé, vývoj v zemích OECD naznačuje, že zvýšení zaměstnanosti jde ruku v ruce se zlepšujícími se dovednostmi a vzděláním pracovní síly, a to zejména u mladých. Pozitivně pak působí i nízká daňová zátěž korporátního sektoru.
Za třetí, Francie má nízkou sofistikovanost a automatizaci produkce a náklady práce leží naopak vysoko. Výsledkem je pokračující deindustrializace země. Podle Artuse by v takové situaci bylo nebezpečné snažit se o zvýšení kupní síly obyvatelstva (tj. o růst mezd) bez toho, aby se výroba posunula směrem k vyšší přidané hodnotě. Než k tomu dojde, Francouzi by se měli smířit s utlumeným růstem mezd. Vláda by se pak měla vyvarovat veškerých kroků, které by zvedly rozpočtové deficity a vládní zadlužení bez toho, aby se s velkou pravděpodobností dal očekávat jejich pozitivní dopad na zaměstnanost a ekonomiku.
Zdroj: Natixis