Francouzský prezident Emmanuel Macron a italský ministr vnitra Matteo Salvini představují na politickém poli značné protiklady. Macron je bývalý investiční bankéř, který se stylizuje do role liberálního obránce Evropské unie. Salvini jako vůdce krajně pravicové Ligy Severu se dostal do pozice předního evropského nacionalisty, který hovoří o zastavení celého evropského projektu. Oba se ale shodnou na jedné věci: Chtějí přeměnit evropskou politiku a volby do Evropského parlamentu naplánované na příští rok vnímají jako boj o přežití EU v její současné formě, píše na svých stránkách Politico.
Macron by podle Politica rád zopakoval svůj úspěch z francouzských voleb a zvítězil nad populisty i při celoevropských volbách. Snaží se získat spojence pro svou celoevropskou kampaň a využívá každé příležitosti, aby se stavěl do role největšího nepřítele populismu. Ten přirovnává k lepře, „která se šíří i v zemích, u kterých jsme se domnívali, že to již nikdy nebude možné.“ Salvini zase hovoří o tom, že „volby naplánované na příští rok budou referendem mezi evropskými elitami, bankami, finančním světem a masovou imigrací na straně jedné a Evropou všech lidí, práce, rodin a klidné budoucnosti na straně druhé“. Podle svých slov by byl také rád, aby se spojili všichni, kteří chtějí „bránit lidi a hranice“.
Mezi Itálií a Francií mezitím rostou tenze ohledně toho, kdo by měl být zodpovědný za záchranu uprchlíků, kteří do Evropy míří přes Středozemní moře. Francouzský prezident je podle Salviniho „slušný mladý muž, který pije příliš mnoho šampaňského“. Reagoval tak na Macronova slova o lepře a dodal, že Italové se Macronem poučovat nenechají. Politico k tomu dodává, že „správa EU byla vždy v rukou evropských konzervativních lidovců a levicovějších socialistů, kteří si navzájem rozdělovali vrcholné pozice a vedli Evropský parlament ve stylu proevropské velké koalice“. Macron i Salvini pak mají jednu věc společnou: Tenhle zaběhlý řád chtějí rozbít.
Podle průzkumu veřejného mínění z května 2018 asi dvě třetiny Evropanů podporují členství v EU, což je rekordně mnoho. Zároveň se ale domnívají, že Unie míří špatným směrem (takto smýšlí 42 % tázaných, zatímco 32 % se domnívá, že kurz Unie je správný). Touha po změně je největší u mladých lidí, kteří mají zároveň za to, že tuto změnu mohou přinést nové politické strany a hnutí. Salvini ovšem čelí tomu, že euroskeptici jsou značně roztříštění a v některých oblastech jde o názorové protivníky. A i Macronova En Marche bude čelit významným překážkám už proto, že „macronmánie“ se nedostala za hranice Francie a jen málo lidí věří, že Macron dokáže v Evropském parlamentu získat většinu.
„Pokud socialisté zkolabují tak, jako k tomu došlo v Německu, Francii, Itálii, Polsku, Nizozemí, České republice a Rakousku, tradiční strany Evropského parlamentu nebudou schopny sáhnout si na většinu bez podpory některé z nových stran či hnutí. Macron nebo Salvini by se tak skutečně mohli dostat k jedné z vrcholných pozic v Unii a prosazovat tak svou verzi „záchrany Evropy“. Pro prvního to znamená více Evropy, pro druhého Evropy méně.
Zdroj: Politico