Jaký je největší problém Spojených států, Japonska, Velké Británie či Francie? Tuto otázku si klade The Economist a tvrdí, že ti materiálně založení za něj budou zřejmě považovat „desetiletí pomalého růstu mediánu příjmů, která živí hněv pracujícího lidu“. Fiskální jestřábi zase ukážou na vysoké veřejné dluhy, k tomu můžeme zmínit imigraci a ze všeho nejhorší může vlastně být to, že nenajdeme žádné známky politického konsenzu ohledně řešení podobných krizí. Jak ale tvrdí The Economist, na světě je jedna země, která může v mnoha ohledech sloužit jako vzor v mnoha problematických oblastech, a tou zemí je Austrálie.
Austrálie sice obvykle velkou pozornost nebudí, ale její ekonomika je možná tou nejúspěšnější na světě, protože 27 let roste, aniž by ji postihla recese. Její kumulativní růst dosažený během tohoto období je téměř třikrát vyšší než v případě Německa, medián příjmů rostl čtyřikrát více než v USA, veřejný dluh na 41 % HDP je ve srovnání s Velkou Británií méně než poloviční. Austrálii jistě pomáhá její přírodní bohatství, ale The Economist tvrdí, že významnou roli hraje i politika. Znát je to například díky reformám zdravotnictví a penzijního systému, které proběhly po poslední recesi v roce 1991, a díky nimž nyní výdaje australské vlády dosahují asi poloviny průměru zemí OECD.
Pozoruhodné je i „nadšení Australanů pro imigraci“. Asi 29 % tamní populace totiž tvoří lidé, kteří se narodili jinde. Polovina Australanů jsou buď imigranti, nebo děti imigrantů. Ti přicházejí zejména z Asie. V zemích jako USA či Británie naopak budí mnohem menší příliv lidí z jiných zemí ve voličích nenávist a v Japonsku je dokonce téma uvolnění imigračních pravidel politické tabu. V Austrálii naopak obě hlavní politické strany tvrdí, že příchod vzdělaných migrantů do země je pro zdraví ekonomiky nezbytný.
I v této zemi ale najdeme problémy. Fondy, do kterých lidé spoří na svůj důchod, si účtují přemrštěné poplatky. K imigrantům, kteří se do země snaží dostat ilegálně na lodích, se Australané chovají se zbytečnou krutostí, když je deportují na vzdálené ostrovy, kde musí po celé roky trpět. Země se také vyhýbá některým potřebným reformám, ale celkově Austrálie ukazuje, že „reformy, které jinde považují za neproveditelné, lze provést úplně jednoduše“.
The Economist tvrdí, že příkladem může být právě imigrace, kde si vláda podporu voličů získala tím, že jim zároveň „dala pocit, že hranice země jsou neprostupně uzavřeny.“ The Economist ovšem dodává, že v Austrálii se začíná projevovat nespokojenost voličů s vládní politikou a z předchozích úspěchů této země by se tak měly poučit nejen jiné státy, ale nyní možná i sama Austrálie. Současný politický systém v zemi je přitom nastaven tak, že „preferuje centrismus“. Všichni voliči musí k volbám povinně a „ti, kteří by jinak nešli, obvykle volí strany středu“. Politici se také zaměřují zejména na většinu, která není ve svých názorech nějak ostře vyhraněna, a extrémy v politice omezuje i systém preferenčních hlasů.
Zdroj: The Economist