Co Rusové skutečně chtějí? A budou pro to ochotni něco udělat? Tyto dvě otázky si na stránkách Bloombergu klade Leonid Bershidsky, podle něhož je stále více patrné, že ruský prezident Vladimir Putin již neoslovuje veřejnost tak jako dříve. Podle Bershidskyho je nejlepší hledat odpověď na zmíněné otázky s politology Michailem Dmitrijevem a Sergejem Belanovskym. Ti totiž analyzují posuny názorů v ruské společnosti již od počátku tohoto desetiletí a dokonce správně predikovali protesty v roce 2011 a 2012.
Dmitrijev působil jako náměstek ministra hospodářství a nyní tvrdí, že ve společnosti je obrovská touha po změně, i kdyby byla riziková a přinesla dosud neznámé věci. Tato touha získává nad předchozí dlouholetou preferencí stability. A Rusové podle jeho názoru prý již tolik nevolají po vládě silné ruky, ke které se přiklonili po krátkém flirtu s demokracií a pluralismem v devadesátých letech. „Model založený na silném vůdci přestal být snem a stal se každodenní realitou a tím se začala snižovat jeho popularita,“ píše ve své analýze Dmitrijev a jeho tým vědců.
Podle jejich analýzy chce nyní vládu silné ruky jen 7 % lidí ze skupiny, se kterou pracovali, zatímco 80 % by rádo více spravedlnosti. Ta ale není tolik vnímána tak jako na Západě – tedy jako rovnost před právem, ale spíše ve smyslu ekonomické rovnosti. Respondenti požadují například bezplatnou zdravotní péči a vzdělání a nízký věk odchodu do důchodu a jsou rozzlobení na elity, které podle nich do svých rukou nahrabaly národní bohatství.
Podle Bershidskyho by takové smýšlení a požadavky na přerozdělení bohatství mohly být považovány za posun doleva, ale respondenti zároveň tvrdí, že už se nespoléhají na stát v tom, že dojde ke zlepšení jejich životní situace. To ukazuje, že „Rusové by byli rádi, kdyby stát bojoval s nerovností, ale protože tak nečiní, rezignovali a starají se sami o sebe“. Taková změna ovšem podkopává důvěru ve vládní propagandu a podle analýzy se začíná hroutit „tradiční model komunikace prostřednictvím masových médií“.
Propaganda také slaví jen omezené úspěchy ve své snaze vykreslovat Rusko jako světovou velmoc. Podle studie ho tak vnímá pouze 20 % respondentů, 49 % z nich naopak věří, že Rusko je někde mezi velmocí a zaostalou zemí a vojenská moc spolu s hrdostí na vlastní historii podle nich nemají valnou hodnotu, pokud s nimi není spojena moderní a prosperující ekonomika a společnost. Vědci ovšem dodávají, že pokud se v zemi nevytvoří důvěryhodná opozice, nemusí být pozice Putina kvůli popsaným změnám v názorech veřejnosti ohrožena. Zároveň je nutno vnímat, že i dosavadní absence silných opozičních vůdců je výsledkem Putinovy politické oprese. A jak ukazuje historie, „ta nemůže nikdy trvat věčně.“
Zdroj: Bloomberg