Novinář Matthias Matussek ve své knize My Němci popisuje i jeden večer strávený na německé ambasádě v Londýně. Během večera byl novinář tázán, co si myslí o evropské ústavě. On odpověděl, že to není špatná myšlenka, když se společenství zemí shodne na několika základních principech. Přítomná britská spisovatelka Antonia S. Byatt na to reagovala s tím, že „my Britové ústavu nepotřebujeme, protože jsme nejstarší demokracií na světě“. Pak dodala, že „pro mladé země jsou ale ústavy velmi potřebné“. Matussek to podle svých slov vnímal, jako kdyby v tu chvíli říkala, že „vy barbaři, kteří jste teprve nedávno zahodili své kyje, vy potřebujete nějaký obojek“. Německý novinář Jan Fleischhauer pak tuto popisovanou událost na stránkách Der Spiegelu připomíná ve vztahu k současnému britskému přístupu k brexitu.
„Britové jsou prostě takoví a my je máme za to rádi. Problém je jen v tom, že pokud neustále jednáte, jako kdybyste byli středem světa, měli byste jím skutečně být, nebo se mu alespoň blížit. Jenže tak, jak věci nyní stojí, Britové centru Evropy nebudou již brzy ani na dostřel,“ píše Fleischhauer. Podle něj naopak názorně ukazují, jak se ztrapnit před celým světem. Je to totiž již 28 měsíců, co se rozhodli, že odejdou z EU, ale „od té doby neučinili žádný další krok“.
Britská premiérka Theresa Mayová přichází podle novináře na jednání o brexitu neustále s návrhy, které byly již zamítnuty. Nebo ani s novými návrhy nedorazí, protože je zamítla její vlastní strana, „nebo je Boris Johnson zkritizoval na stránkách deníku Telegraph.“ „Pokud jsou Britové přesvědčení, že žádná dohoda je lepší než dohoda špatná, pak to asi musí být pravda. Nás by taková možnost také něco stála, ale tyto náklady jsou neporovnatelné s tím, co by čekalo Brity. Napsáno o tom bylo již hodně. Kamiony by couvaly zpátky do Walesu, protože by znovu existovaly střežené hranice. Pak dojde palivo na čerpacích stanicích a v nemocnicích nebude dostatek léků. A až domů odejdou polští instalatéři, už nebude, kdo by dal do pořádku britské toalety,“ píše novinář. A poukazuje i na následující:
Téměř všichni, kteří nějak rozhodují o brexitu, studovali na Cambridge nebo Oxfordu. „Těžko říci, co je tam učí, ale určitě to nejsou věci potřebné pro život v reálném světě. Nebo byste důvěřovali právníkovi, který chodí na jednání opakovaně nepřipravený, takže ta musí skončit jen pár minut poté, co začala?“ Dobrým příkladem nepřipravenosti britské vlády je podle novináře jeden z jejích rozhovorů, v němž byla opakovaně tázána na hranice s Irskem. Premiérka nebyla schopná podat jakoukoliv konkrétnější informaci i přesto, že jde o jedno z klíčových témat brexitu. Neustále jen opakovala, že její vláda učiní vše, aby nemusela opět vzniknout „tvrdá hranice mezi Irskem a Severním Irskem“. Přitom například pravidla Světové obchodní organizace by existenci takové hranice jasně vyžadovala.
„Musíme Britům poděkovat za odpolední čaj, Monty Pythony či Beatles. Mnoho zemí nedokázalo ve své historii vytvořit nic podobného. A Britové mají navíc královnu, což u lidí jako já vzbuzuje úctu. Ovšem je třeba zmínit i to, že v historii každé země se objevuje bod, po němž se úpadek stává nevyhnutelný. U některých probíhá pomaleji, u některých rychleji. Britové k němu dnes kráčí dost rychle,“ uzavírá Fleischhauer.
Zdroj: Der Spiegel