Donald Trump je již dva roky prezidentem Spojených států a podle ekonoma Tima Taylora tak již uplynulo dost času na hodnocení jeho politiky a jejího dopadu na hospodářství. „Americká ekonomika pokračovala v roce 2018 v růstu, který začal v červnu roku 2009 a v polovině roku 2019 dosáhne nejdelšího období bez recese v historii Spojených států,“ píše ekonom a dodává, že nezaměstnanost se drží již řadu měsíců na velmi nízkých hodnotách, nízká je rovněž inflace a akciový trh si i přes současné problémy připisuje slušné zisky, pokud měříme jeho návratnost od počátku roku 2017. Na jednu stranu je tak podle ekonoma pravděpodobné, že tento vývoj představuje pokračování trendu nastaveného ještě před posledními prezidentskými volbami. Na stranu druhou se ovšem nepotvrdily některé pesimistické predikce, které hovořily o ekonomickém kolapsu poté, co byl za prezidenta zvolen Trump. Jak to ale vypadá s některými konkrétními oblastmi, na které prezident kladl důraz?
Významným tématem byl a je stav amerického výrobního sektoru. Zaměstnanost této části ekonomiky dosáhla dna v lednu 2010, a to na 11,4 milionu pracovních míst. Pak se začala zvedat, v lednu 2017 dosáhla 12,3 milionu pracovních míst a na konci minulého roku 12,9 milionu pracovních míst. „Trend nastavený Obamovou vládou pokračoval s tím, jak dál rostla celá ekonomika,“ hodnotí vývoj Taylor a zmiňuje, že podobné je to s celkovým vývojem hospodářství. Během dosavadní Trumpovy vlády bylo sice jednou dosaženo růstu nad 4 %, ale není patrné žádné zvýšení tempa růstu produktivity.
V oblasti mezinárodního obchodu nejdříve přišla v roce 2017 „Trumpova slova“ a v roce 2018 i činy. Taylor tvrdí, že některé americké společnosti reagují na hrozbu rostoucího protekcionismu vyššími dovozy a americký obchodní deficit tak navzdory Trumpově politice v roce 2018 pravděpodobně rostl. Z tohoto pohledu tedy úspěchu dosaženo nebylo a platí to dvojnásob o vývoji obchodního deficitu s Čínou. Rok 2019 přinese podle ekonoma výrazné zhoršení rizik souvisejících s fungováním globálních obchodních řetězců.
„U emisí se ukazuje, že v USA nerostou, ale klesají, zatímco ve zbytku světa většinou platí opak. Mně to naznačuje, že příliš mnoho lidí klade příliš velký důraz na mezinárodní dohody, ačkoliv významnější jsou konkrétní kroky průmyslu a firem. V USA bych pak vyměnil všechny podpisy na mezinárodních dohodách za zavedení daně z uhlíkových emisí,“ píše Taylor.
Ekonom také poukazuje na růst vládního zadlužení, a to jak současného, tak očekávaného. Skutečné obavy by pak podle něj měl budit vývoj očekávaný zhruba za deset let, kdy dojde k výraznému zvýšení vládních výdajů s tím, jak bude stárnout populace. Trumpovy daňové změny pak podle Taylora možnou krizi přiblížily a ztížily její řešení. Fed si pak podle ekonoma udržel svou nezávislost, i když „prezident Trump na něho útočí způsobem, který jsme naposledy viděli za vlády Nixona“.
V roce letošním a příštím hrozí podle Taylora recese zejména v případě, pokud Fed příliš rychle a razantně zvedne sazby. Jeho vedení si je ale nebezpečí vědomo a jasně naznačilo, že bude postupovat opatrně. Finanční trhy by si však přestávku ve zvedání sazeb mohly nakonec vykládat jako ústupky Trumpovi, a kdyby Fed cítil, že potřebuje dát najevo svou nezávislost, mohl by k tomu použít právě další zvedání sazeb.
Trump klade důraz na deregulaci, ale Taylor tvrdí, že existují pádné argumenty pro další regulaci finančního systému. Doposud se jejím cílem staly zejména banky, ale ty podle ekonoma hrají ve finančním systému stále menší a menší roli a namísto nich nastupuje „stínové bankovnictví“. Rizika v oblasti mezinárodního obchodu pak Taylor hodnotí následovně: „I kdyby byly Trumpovy argumenty správné a Spojeným státům by dlouhodobě prospělo menší zapojení se do mezinárodního obchodu, tektonické narušení globálních dodavatelských řetězců, které byly budovány po celá desetiletí, vyvolá značné náklady. Ty ponesou americké firmy i spotřebitelé.“
Zdroj: The Conversable Economist