Po krátkém boomu se německá ekonomika navrátila na trend velmi pomalého, ale stálého růstu. Může se přitom spoléhat na neobvyklý zdroj, který ji pomáhá chránit před poklesem - pracovní sílu s nízkou mzdou. A to početně o dost větší, než si většina ekonomů myslela.
Minulý týden ohlásili tento fenomén Markus Grabka a Carsten Schroeder z německého Institutu pro ekonomický výzkum v Berlíně. Všimli si, že v roce 2017, kdy země hlásila téměř plnou zaměstnanost, pracovalo asi 9 milionů německých pracovníků s nízkou mzdou - to znamená, že si vydělali méně než dvě třetiny mediánové hodinové mzdy. Pracovníci s nízkou mzdou představují 24,5 % všech pracovních míst, tedy značně více než 18,9% podíl, který reportovala OECD v roce 2016.
Podíl zaměstnanců s nízkou mzdou podle Grabka a Schroedera od roku 2008 neklesl. Do tohoto procenta se nepočítají osoby samostatně výdělečně činné, učňové, lidé na praxi a v programu vojenské či jiné civilní služby. Hospodářský motor Německa tím pádem jede na tzv. „levnou pracovní sílu“.
Mediánová hodinová mzda byla v roce 2017 podle výzkumníků 15 EUR – méně než v roce 2003, ale více než v roce 2013. Pokles z velké části vysvětlují Hartzovy reformy trhu práce ze začátku milénia, které měly dostat dlouhodobě nezaměstnané z podpory a donutit je hledat si práci. Pokud z výpočtů vyloučíme druhotnou zaměstnanost, berou pracovníci s nízkou mzdou v Německu asi 10,80 euro za hodinu. Což s 35hodinovým pracovním týdnem činí 19 656 eur za rok. To je méně než průměrná mzda jakékoliv země OECD kromě Mexika.
Pracovní místa s nízkou mzdou tvoří 30 % primárních pracovních míst obsazených lidmi s migrantským původem (imigranty nebo dětmi imigrantů) a 33 % všech z nich je v bývalém východním Německu. Výdělečná síla imigrantů a lidí z východních zemích je porovnatelná s některými rozvojovými zeměmi. Z velké části díky tomu je Německo dostupnější k životu než jiné bohaté evropské státy. Také to popohání dominanci této země ve vývozech a v obrovských obchodních přebytcích.
Možnost posunu směrem nahoru je malá. Lidé, kteří v nízkých příjmech uvíznou, nemají moc velkou šanci někam pokročit. Práce s nízkým příjmem vykonávají jako své primární zaměstnání z 28 % ženy a ze 17 % muži.
V posledních letech pracovala německá levice na zlepšení živobytí nejhůře placených pracovníků. Zavedení minimální mzdy v roce 2015, kterou protlačili sociální demokraté, juniorní partner posledních dvou vládnoucích koalic, sice zvýšilo příjem nejchudších pracovníků, ale stále nesnížilo podíl míst s nízkou mzdou v ekonomice.
V reakci na vývozní boom, který trval v roce 2017 a kterému začala v druhé polovině roku 2018 docházet pára, požadovali sociální demokraté další vylepšení a volali po ukončení Hartzových reforem. Jenže tato středolevicová strana, stejně jako zelení a krajně levicoví Die Linke, kteří jsou také proti Hartzovi, není v souladu s ekonomickým cyklem. Německo si teď nemůže dovolit méně flexibilní pracovní trh. Větší vládní štědrost pro pracovníky by byla škodlivá. Objednávky klesají a poptávku po vývozu ohrožují vnější faktory, jako je čínská obchodní válka s USA a hrozby Trumpovy administrativy, že uvalí cla na evropské zboží.
Německým zaměstnancům bude nějakou dobu trvat, než pochopí, že okno pro mzdovou strukturu, jakou mají ve Francii, Rakousku nebo v severských zemích, se zavírá. Ohrožení růstu, který reflektují současná nevalná hospodářská data (3,9% pokles průmyslové výroby od maxim v květnu 2018 a 13% pokles zahraničních objednávek od prosince) znamená, že by bylo nebezpečné dělat trvalé změny k ochraně pracovníků.
Během boomu podněcovaly zprávy o rostoucím národním bohatství touhu pracovníků po změně. Podle Hans Boeckler Foundation, která sleduje protesty pracujících v Německu, strávili lidé na protestech v roce 2018 více než milion pracovních dní, což představuje mnohonásobný nárůst proti 238 tisícům pracovních dní v roce 2017. Počet stávkujících vzrostl na 1,2 milionu ze 131 tisíc. Tato zvýšená aktivita pravděpodobně bude pokračovati nadále, dokud nepochopí, že dobré časy už jsou pryč a že firmy nekupí hotovost na úkor zaměstnanců.
Zdroj: Leonid Bershidsky, Bloomberg