Zatímco na počátku roku se ve světové ekonomice začal šířit pocit pesimismu, v posledních týdnech se situace pomalu zlepšuje. Tvrdí to The Economist s tím, že to platí například o mezinárodním obchodu, maloobchodních tržbách v USA či výrobním sektoru v Evropě. Ovšem dodává, že „by nebylo potřeba zase tak moc, aby se vše vrátilo zpět k pesimismu“. Jednou z významných hrozeb pak představují ceny ropy. Dynamika trhu s touto komoditou se sice v posledních letech značně změnila, ale růst jejích cen představuje pro globální ekonomiku stále brzdu.
Na konci dubna se cena ropy Brent dostala na 73 dolarů za barel, což je nejvyšší úroveň za posledních šest měsíců. The Economist tvrdí, že nejde o důsledek pozitivního poptávkového šoku, ale negativního šoku nabídkového. Ten konkrétně vyvolávají americké sankce uvalené na Írán a to, že od počátku května již nebudou moci některé země a společnosti legálně na základě povolení americké vlády obcházet sankce na dovoz íránské ropy.
Další hrozbu na nabídkové straně trhu představují sankce uvalené na vývoz ropy z Venezuely či válka v Libyi. Přepravní kapacity v Texasu by měly být letos rozšířeny, ale zde se netěží těžká ropa stejného typu jako ve Venezuele. Zásoby jsou navíc už nyní nízko a „není ani zdaleka jasné, zda ostatní země zvýší produkci tak, aby kompenzovaly propad jinde“. Saúdská Arábie a další členské země OPEC se sice dlouhodobě vyhýbají vysokým cenám ropy, protože ty by motivovaly americké těžaře, ke zvýšení investic a kapacit. Nyní ale Saúdové říkají, že není potřeba nějaké okamžité akce.
The Economist podotýká, že v USA se v posledních letech značně změnil vliv vyšších cen ropy na celou ekonomiku. Spotřebitelé kvůli nim sice platí více u čerpacích stanic, ale zároveň jsou stimulovány investice do těžby. Globálně vyšší ceny ropy stále působí jako negativní nabídkový šok a citlivá je na ně i Evropa, jejíž ekonomika je slabší než ta americká. Velký objem ropy dováží rovněž Čína a právě ta výrazně přidávala ke globálnímu růstovému pesimismu. Velice negativní dopad by pak vysoké ceny ropy mohly mít v zemích, které čelí krizi. Tedy například v Turecku, Argentině či Pákistánu.
The Economist na závěr připomíná, že ceny ropy jsou jedním z hlavních tahounů inflace a jejich růst by tak mohl omezit ochotu centrálních bankéřů uvolnit monetární politiku ve chvíli, kdy by se dostavilo ekonomické ochlazení. Vyšší ceny ropy by totiž mohly zvrátit trend utlumených inflačních očekávání a na to by centrální banky v prostředí napjatého trhu práce mohly reagovat velmi citlivě.
Zdroj: The Economist