V době realitního boomu byly na jeho čele země jako Kanada, Austrálie, Norsko či Švédsko, které mají shodou okolností rating AAA. Jak ale nyní poukazuje agentura Fitch, tyto tři země tíží vysoké dluhy domácností a útlum trhu s bydlením. To se následně promítá do rizikovosti bankovního systému, protože banky mají v těchto zemích velký objem aktiv spojených s realitním trhem. Jak dodává FTAlphaville, mimo Švédska jde také o významné vývozce komodit.
„Kanada je jednoznačně nejvíce vystavena hrozbě pramenící z obchodních tenzí vyvolávaných Spojenými státy. Austrálie čelí riziku spojenému se zpomalováním čínské ekonomiky, protože Čína je jejím hlavním exportním trhem,“ píše FTAlphaville. A dodává, že téměř polovina obchodního přebytku Austrálie je generována komoditami, u Norska jde o 40% a v případě Kanady o 30% podíl.
Vztah mezi vývozem komodit a vývojem na realitním trhu není podle FTAlphaville přímočarý, i když „je lákavé o něm uvažovat“. Každopádně pak platí, že realitní trh je vystaven vlivu zahraničního kapitálu, který proudí do dané země, popřípadě z ní. A Kanada, Austrálie i Norsko byly podle BIS v letech 2015 až 2017 cílem zahraničního kapitálu.
„Ceny nemovitostí rostly zejména ve velkých městech a bylo by paradoxní, pokud by k tomuto boomu značně přispívala těžba komodit někdy v opuštěných oblastech dané země,“ píše FTAlphaville.
Možná zranitelnost zemí, jako je Austrálie či Norsko s Kanadou, pak může pramenit například z toho, že komodity přispívají k jejich vysokému ratingu. Aktiva těchto zemí jsou tak považována za bezpečná, což je pro investory velké lákadlo. Výsledný příliv kapitálu se projeví i v růstu cen nemovitostí. Jenže postoj investorů se může rychle změnit, třeba v důsledku slabosti komoditního trhu. Pak přijde odliv kapitálu a negativní tlak na realitní trh.
FTAlphaville zmíněné tři země přirovnává k zemím na periferii eurozóny. Těm k vyššímu ratingu pomohlo členství v eurozóně, ovšem nakonec se ukázalo, že tyto země nejsou díky němu imunní vůči úprku kapitálu. V případě Kanady, Norska a Austrálie je rating zase držen nahoře jejich exportem komodit. Ve srovnání s periferií eurozóny ale mají tyto státy jednu velkou výhodu – mají nezávislou monetární politiku a jejich centrální banky mohou flexibilně nastavit sazby tak, jak to odpovídá dané situaci.
Zdroj: FTAlphaville