Člověk se neubrání pocitu, že soupeření o to, kdo vystřídá Maria Draghiho na postu prezidenta Evropské centrální banky, získalo příchuť nadcházejícího závěrečného kola písňové Velké ceny Eurovize. Vlády chtějí, aby zvítězil kandidát z jejich země, protože jim to dodá na lesku, ne proto, že by nutně zlepšil tvorbu politik ECB. Výběr téměř jistě poznamená blokové hlasování, které by proti sobě mohlo postavit severní a jižní členy Evropské unie. A někteří komentátoři absurdně tvrdí, že vítězství patří jejich zemi, protože je na řadě, píše pro Project Syndicate ekonom Stefan Gerlach.
To je zřetelně špatný přístup. Členské státy EU by si spíš měly položit otázku, jaká kritéria musí kandidáti splňovat, aby dokázali účinně vykonávat funkci prezidenta ECB, a pak hledat osobu, která je nejlépe splní. Z požadavků vyčnívají tři.
Zaprvé, prezident musí být týmový hráč. Novináři a komentátoři, kteří vyslovují nesouhlas s nekonvenčním postojem banky za Draghiho, často zapomínají, že prezident ECB přístupy nestanovuje, nýbrž předsedá zasedáním Rady guvernérů, na nichž se o úpravách politiky rozhoduje.
Přestože by tito kritici byli nepochybně rádi, kdyby si nový prezident vzal na rozhodnutí ECB z uplynulých deseti let demoliční kouli, nic nenaznačuje, že by ostatní členové Rady guvernérů něco takového připustili. Právě naopak, mají dobrý důvod považovat svá dřívější rozhodnutí za překvapivě účinná, s ohledem na děsivé problémy, s nimiž se ECB musela vypořádat. Budoucí historici monetární politiky budou s největší pravděpodobností souhlasit.
Jmenování prezidenta, který ostře nesouhlasí s dosavadním rozhodováním ECB, by navíc mohlo výrazně ztížit dosahování širokých shod v Radě guvernérů, které jsou známkou dobré tvorby politik. Riskovat dysfunkční ECB se v tuto chvíli nezdá moudré.
Zadruhé, prezident ECB potřebuje solidní zázemí v ekonomii. Pravda, předseda Federálního rezervního systému USA Jerome Powell nemá z hospodářských nauk doktorát, a přesto jej personál Fedu v soukromé konverzaci obvykle chválí za důkladnou znalost ekonomie. Powell je ale vzácnou výjimkou z pravidla, že formální průprava v oboru má pro šéfy centrálních bank zásadní význam.
Někdo snad namítne, že určovat měnovou politiku není těžké, podobně jako pilotovat dopravní letadlo. To možná platí v běžných časech, kdy spoléhání na jednoduchá kvantitativní vodítka jako Taylorovo pravidlo vede k obecně vhodným politickým rozhodnutím. Stejně tak na řízení letounu bude většinou pohodlně stačit druhý pilot s relativně malou zkušeností.
Všechno je ale jinak za krize, kdy se obvyklé ekonomické koncepce, například inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností postulovaný Phillipsovou křivkou, často rozpadají a učebnicová řešení neplatí. A protože obvykle raketově stoupá nejistota, centrální banky musí jednat rychle a rozhodně, aby předešly tomu, že se potíže vlivem očekávání pevně usadí.
Samozřejmě že centrální bankéři vždy vyhledávají pomoc poradců. Za krize jsou však rady ohledně politik nezřídka protichůdné. Právníci navíc často radí, že každý novátorský nápad v oblasti politik může vyvolat právní pochybnosti, a proto je lépe se jim vyhýbat. Není tedy vůbec divu, že centrální banky jsou často kritizovány, že toho dělají moc málo a příliš pozdě.
Právě tak jako pasažéři chtějí, aby řízení převzal zkušený kapitán, jestliže se za letu objeví nějaký problém, hospodářská nebo finanční krize si žádá centrálního bankéře s jasným názorem, co je třeba dělat, a sebedůvěrou k přijetí rozhodných činů. To zase vyžaduje, aby přímo chápal problémy, které se mohou objevit. Jeden z důvodů, proč Fed po pádu Lehman Brothers v září 2008 reagoval tak rychle a účinně, spočíval v tom, že jeho předseda Ben Bernanke působil většinu své kariéry jako profesor ekonomie zabývající se chybami v měnové politice během Velké hospodářské krize.
Zatřetí, nový prezident ECB musí odrážet rozmanitost eurozóny. Je třeba vybrat toho nejlepšího a žádný členský stát EU nemá monopol na dobré kandidáty. Z důvodů legitimity by se na místě prezidenta měly střídat osobnosti z velkých a malých zemí a ze severní a jižní Evropy. V tomto ohledu by člověk očekával, že volbu příštího prezidenta ECB ovlivní loňské jmenování Jihoevropana z velké země viceprezidentem banky.
Konečně by člověk mezi hlavními uchazeči o tuto pozici rád viděl několik žen. Pokud ovšem do souboje nevstoupí výkonná ředitelka MMF Christine Lagardeová, žádná vůdčí kandidátka se možná neobjeví. Bylo by to hluboce politováníhodné a neladilo by to s duchem doby.
Stefan Gerlach je hlavním ekonomem banky EFG v Curychu.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org