Před Alžírskem stojí obrovský úkol - transformovat ekonomiku tak, aby splňovala naléhavé požadavky mladého, stále početnějšího a stále neklidnějšího obyvatelstva. Navzdory příznivému demografickému vývoji zůstává ekonomika země téměř zcela odkázaná na ropě a zemním plynu, které představují 95 % jejího exportu. Má-li alžírská ekonomika zajistit dostatek pracovních míst pro miliony lidí, kteří se chystají vstoupit na trh práce, potřebuje v příštích několika letech růst o více než 6 % ročně. V roce 2018 však růst HDP dosáhl ubohých 1,5 % a předpokládá se, že i v dohledné budoucnosti zůstane pod 2 %.
Alžírské úřady proto musí podniknout naléhavé kroky směrem k liberalizaci a posílení ekonomiky a položit základy větší sociální inkluze. Zejména musí podpořit konkurenci, podnítit tvorbu digitální ekonomiky a transformovat státní podniky v zemi.
Nedostupné trhy
Alžírská ekonomika přešlapuje na místě a většina velkých firem a bank zůstává ve státních rukou. Opatření na podporu konkurence a zavádění antimonopolního rámce jsou navíc stále ve stadiu vývoje a právní i soudní systém jsou příliš slabé na to, aby je dokázaly efektivně vymáhat.
Vysoké překážky bránící vstupu na trh pomhájí vysvětlit, proč většina Alžířanů pracuje v neformálním sektoru za nízké mzdy a bez sociálního pojištění. Neproniknutelnost trhů v zemi je to, co odrazuje i přímé zahraniční investice, zejména v sektorech služeb náročných na pracovní sílu, jako jsou cestovní ruch a pohostinství.
Podle uspořádání společnosti, které se datuje na počátek 60. let, kdy Alžírsko získalo nezávislost na Francii, je dodnes jediným hnacím motorem hospodářského rozvoje spíše neefektivní forma přerozdělování. Prosazování a ochrana takzvaných národních šampionů, jimiž jsou často státní podniky, v kombinaci s vysokou zaměstnaností ve státní správě a všeobecnými dotacemi se ovšem ukázal jako zoufale neefektivní recept na trvalý růst.
Tržní síla a větší konkurence jsou nezbytnými předpoklady, abychom mohli jednotlivcům i ekonomikám pomoci jejich potenciál naplnit. Podobně jako v jiných koutech arabského světa ale tento názor ani v Alžírsku nezíská živnou půdu pod nohama. Kontrolu nad snahou o ekonomickou liberalizaci až příliš často získávají mocné elity, což oslabuje podporu změn veřejností. Pokud však jdou tržní reformy ruku v ruce s nezávislými regulacemi a podporuje je posílený právní systém, pak by mohly tyto reformy delšímu trvání oligarchie zabránit. To by přispělo k podpoře rovných příležitostí a posílení sociální soudržnosti.
Přístup do digitálního věku
Alžírsko také potřebuje vybudovat vyspělou digitální ekonomiku, která by mohla zvyšovat růst a zajišťovat pracovní místa pro kyberneticky zdatnou mládež. Stejně jako jejich vrstevníci v jiných arabských zemích jsou i mladí Alžířané aktivní na sociálních sítích. Téměř všichni mají mobilní telefony nebo smartphony. Třebaže však důvěrně znají a Instagram, mají jen omezený přístup k platebním aplikacím typu PayPal, jelikož přehnaně regulované bankovní a telekomunikační systémy v zemi upřednostňují zavedené firmy, svazují konkurenci a podněcují tajné dohody. V důsledku toho si většina Alžířanů nemůže objednávat zboží a služby přes internet ani převádět peníze stejným způsobem jako jejich protějšky v rozvinutých ekonomikách.
Prosazení digitální ekonomiky v Alžírsku vyžaduje mimořádné, až přímo převratné úsilí. Především musí úřady zlepšit kvalitu vysokorychlostního internetu, učinit ho dostupnějším a vytvořit systémy digitálních a mobilních plateb. Tyto digitální veřejné statky jsou pro novou ekonomiku služeb stejně důležité jako elektrárny pro ekonomiku tradiční.
Lepší konektivita povede k novým činnostem, odstraní vstupní překážky – počínaje stěžejními sektory dopravy, distribuce a logistiky – a pomůže rozvinout elektronický obchod tím, že navzájem přiblíží městské a venkovské oblasti. Díky konektivitě bude rovněž jednodušší sledovat veřejné výdaje, omezovat úředního šimla a zkvalitňovat zdravotnictví a školství – a to v zámožných i chudších regionech.
Demontáž státního kolosu
A konečně musí Alžírsko zatočit se svými státními podniky, aby mohl začít vzkvétat skutečný soukromý sektor. To znamená odbourat vstupní bariéry v sektoru komunálních služeb a v dalších oblastech, ale také založit samostatný regulační orgán a důvěryhodně vymáhat právo, které podpoří konkurenci.
Úřady by měly průhledně informovat o vládních transferech státním podnikům a vyhnout se nástrahám měkkých rozpočtových omezení, která mohou vést k vyšším než očekávaným veřejným výdajům. Politici musí rovněž posilovat řízení státních podniků, aby zlepšili nezávislost, zodpovědnost a efektivitu řídících pracovníků. To by moho snížit potenciální zátěž těchto podniků pro státní rozpočet v důsledku nahodilých závazků, jako jsou státní úvěrové garance, které začnou být splatné v případě bankrotu.
Se skokovými technologickými změnami potřebnými pro zvýšení produktivity by alžírské ekonomice mohly pomoci soukromé firmy. Politici by je měli podporovat mimo jiné i prostřednictvím partnerství soukromých firem a státních podniků.
Jako případ hodný následování by v tomto směru mohli sloužit evropští giganti komunálních služeb. Za více než dvacet let od doby, kdy Evropská unie začala liberalizovat elektrárenský sektor, a také v důsledku pařížské klimatické dohody z roku 2015, tyto firmy mohutně investovaly do obnovitelné energie a digitalizace služeb. Kdyby se využil obrovský solární potenciál Alžírska, mohly by tyto firmy i státní podniky proměnit obnovitelné zdroje v novou ropu.
Alžírské ekonomické a sociální problémy jsou zřejmé a politici je musí řešit v době zvýšené politické nejistoty. Vzhledem k současné náladě v zemi je dost možná zapotřebí, aby konali rychle.
Autor: Rabah Arezki je hlavním ekonomem Světové banky pro region Blízkého východu a severní Afriky.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org