„Rozdíly v kultuře byly kdysi považovány za jeden z hlavních faktorů, které vysvětlovaly ekonomické a politické rozdíly mezi zeměmi. Ekonomové ale od tohoto uvažování ve dvacátém století ustoupili. Jednak proto, že často vedlo k rasismu, ale také kvůli jeho malé schopnosti skutečně vysvětlovat realitu. Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Solow tak v roce 1970 tvrdil, že podobné pokusy pracovat s proměnnými, jako je kultura, končí vlnou amatérské sociologie,“ píše The Economist, Dodává ovšem, že tento pohled se opět začíná měnit a lepší pochopení vlivu kultury může zlepšit naše chápání moderní ekonomiky.
Odpovědná analýza vlivu kultury společnosti na ekonomiku země musí začít se správnou definicí pojmů. Joel Mokyr z Northwestern University popisuje kulturu jako soubor hodnot, preferencí a víry, který ovlivňuje chování lidí a který se ve společností šíří negenetickou cestou. Kultura pak podle něj není neměnná, jak tvrdí řada lidí, ale postupně se vyvíjí tak, jak se mění myšlenky a názory lidí.
Mokyr poukazuje na význam kulturního růstu, který podle něj souvisí i s průmyslovou revolucí. Ta je obvykle dávána do souvislostí s akumulací kapitálu a vyšší nabídkou práce, ale podle vědce by tyto faktory nebyly pro průmyslovou revoluci samy o sobě dostatečné. Předcházelo jí totiž hlavně období, v němž intelektuálové stále častěji vyzdvihovali zkoumání „tajemství přírody“ a jeho využívání k prospěchu lidí. To vedlo k rozvoji objektivního výzkumu a získávání znalostí a následně k udržitelnému ekonomickému růstu.
The Economist si všímá toho, že ekonom Enrico Spolaore z Tufts University navazuje na Mokyrovu práci. Vyzdvihuje význam kulturní změny, ke které v Evropě došlo před průmyslovou revolucí a která spočívá v posunu k vědeckému myšlení. To následně změnilo uvažování celé společnosti a umožnilo ekonomický rozvoj. Například v Číně byl vývoj rozdílný, protože školy racionalismu zde nenašly takovou podporu a země stále tíhla k myšlenkám Konfucia.
The Economist tvrdí, že vliv kulturních změn na celou ekonomiku se vlastně zdá být evidentní. Podstatné je ovšem i to, že tyto změny se promítají i mimo hospodářskou oblast – do postoje k ženám, k etnickým minoritám či třeba gayům. Patrné je to dobře v USA, kde ale nyní Donald Trump a ti, kteří jej podporují, mění dřívější kulturu „tolerance rozdílných názorů, úcty k důkazům a pravdě, spolupráci a transparentnosti“. „Kultura se prostě mění,“ uzavírá The Economist.
Zdroj: The Economist