Ve chvíli, kdy opustíte tuto univerzitu, se vaše ideály střetnou s realitou. Chcete zachránit planetu, vypořádat se s chudobou a rasismem. Ale nakonec zjistíte, že 10 hodin denně pracujete pro firmu, jejímž jediným cílem je maximalizace zisků. Řada z vás se pak může cítit bezmocná ve světě, který se vám nebude líbit, ale který zároveň nemůžete změnit. Naštěstí to není pravda. V projevu pro ty, kteří vloni ukončili studium na University of Chicago Booth School of Business, to řekl tamní profesor a ekonom Luigi Zingales. A následně hovořil o způsobech, jak svět změnit mohou.
Zingales tvrdí, že běžní lidé mají navzdory svým představám velký vliv na chod světa. Třeba při výběru, pro koho budou pracovat a jak. Za příklad dal společnost Google, která musela zrušit „lukrativní zakázku pro Pentagon, protože její klíčoví inženýři odmítli pracovat na technologii, která by mohla být použita pro válečné účely“. Vliv lidí roste přirozeně s tím, kolik z nich najde odvahu se postavit za nějakou věc. A trh může být ku pomoci, což profesor demonstroval na příkladu tabákových a právnických firem.
Některé právnické společnosti v USA totiž rozdělují své zaměstnance podle toho, zda jsou ochotni pracovat pro tabákové společnosti. Takoví právníci mívají vyšší platy a také jsou rychleji povyšováni na partnery. Pokud někdo k takovému kroku ochoten není, snižuje nabídku právníků pro tabákové společnosti a tím jejich odměny. To v konečném důsledku vede k růstu nákladů tabákových firem a ty tak mohou namísto soudních sporů preferovat vyrovnání. Tento princip ukazuje, že pokud se nemorální chování stává příliš drahým, firmy to nutí do morálního chování i v případě, že by se pro něj jinak nerozhodly.
Běžní lidé mají také podle ekonoma velkou moc jako spotřebitelé. I v době před rozšířením internetu vznikaly koordinované bojkoty některých společností a produktů. V době sociálních sítí je dopad společných akcií mnohem větší. Takže například „banky, které financovaly kontroverzní projekt Dakota Access Pipeline, následně čelily pomalejšímu růstu vkladů než jejich konkurence“. Italská společnost Dolce & Gabbana zase čelila prudkému poklesu exportů do Číny poté, co tam uvedla politicky kontroverzní reklamu.
Je lepší neškodit, než škody pak napravovat
Mají podobnou moc i investoři? Ekonom tvrdí, že akcionáři mají v USA obvykle jen minimální možnost ovlivnit chování velkých korporací. Poukázal na to, že po masové střelbě na Novém Zélandu místní obchod Hunting & Fishing přestal dobrovolně prodávat útočné zbraně a tudíž se vzdal zisků plynoucích z prodeje. V USA po podobné tragédii akcionáři společnosti Walmart požadovali stejný krok, ale management odmítl. Firma nakonec s prodejem přestala, ovšem ze strachu, že začne ztrácet zákazníky, ne kvůli svým akcionářům.
Zingales v této souvislosti zmiňuje Miltona Friedmana, který tvrdil, že firmy by se měly zaměřovat pouze na maximalizaci zisků. Širších společenských cílů je pak nejlépe dosaženo ve chvíli, kdy lidé použijí tyto zisky vyplácené jako dividendy na dobročinné účely. Zingales tvrdí, že tato logika se stala dominantní nejen v korporátním světě, ale i ve financích. Tam panuje názor, že investice by měly maximalizovat svou návratnost bez ohledu na jejich dopad na společnost. To vše s předpokladem, že všechny škody, které přitom mohou vzniknout, jsou pak napraveny tím, jak s vydělanými penězi naloží investoři a akcionáři.
Jenže Zingales poukazuje na to, že v reálném světě tento předpoklad neplatí. Je například levnější a jednodušší životní prostředí vůbec neznečišťovat, než jej pak zbavovat znečištění. Je lepší neprodávat zbraně, než následně vynakládat obrovské částky na ochranu před jejich zneužitím. Pokud chce dnes investor změnit chování firmy, může většinou akcie pouze prodávat. Jenže podle ekonoma tak nakonec může dojít k tomu, že většinu akcií v nezodpovědných firmách budou držet ti, kterým jejich chování a škody, které páchají, nevadí.
Ekonom zmiňoval i problém monopolů, na který nestačí spotřebitelé ani investoři a musí být proto řešen politicky. Boj s monopoly má podle něj v USA hluboké kořeny a začal už v době, kdy se tu lidé vzbouřili proti britské Východoindické společnosti, která byla „jedním z nejhorších monopolů v historii“. Univerzita v Chicagu pak má podle ekonoma za sebou dlouhou minulost vyvozování logických důsledků z faktů i přesto, že tyto důsledky a závěry nejsou právě v dané době populární. Takový přístup je přístup „hodný hrdinů“.
Zdroj: ProMarket, University of Chicago Booth School of Business