Dovolím si dnes jednu paralelu. Takzvaný přísavný efekt byl v F1 založen na tvaru podvozku, který zrychloval proudění vzduchu pod vozem, vytvářel tak podtlak a ten „přisávál“ vůz k silnici. Tím mu umožňoval jízdu vyšší rychlostí. Součástí systému byly i lišty umístěné podél spodních bočních hran vozu, které zajišťovaly, aby vzduch pod vozem proudil jako v tunelu. Právě tyto lišty ale podle článku na garáž.cz představovaly riziko, protože v případě jejich narušení efekt ihned přestal fungovat – podtlak totiž zmizel.
Jedním ze základních stavebních kamenů práce s rizikem je na finančních trzích diverzifikace. Koncept je to intuitivní, v základu říká, že není dobré dávat všechny vejce do jednoho košíku. Jeho rozpracované verze pak u akcií například tvrdí, že vytvořením diverzifikovaného portfolia lze do určité míry snižovat riziko a zároveň zvyšovat očekávanou návratnost. To vše stojí na jednom základním mechanismu: Čím nižší je korelace mezi aktivy (čím méně se hýbou ruku v ruce), o to větší je diverzifikační potenciál. Pokud by korelace byla naopak vysoká, nemá smysl diverzifikovat: Vejce bychom sice mohli rozdělit do deseti košíků, ale všechny bychom je měli na stejné polici a v případě jejího pádu by se stejně rozbila úplně všechna.
Právě s onou korelací bývá ale v praxi problém. A to tak velký, že ohrožuje celý finanční systém i ekonomiku. Kdysi jsem jej tu popisoval jako výborně fungující brzdy, které mají jen jednu vadu – přestávají fungovat v zatáčkách. Takové brzdy by byly nebezpečné dvojím způsobem: Jednak by samozřejmě nebrzdily v tu chvíli, kdy bychom je nejvíce potřebovali. A také by v nás navíc budily falešný dojem bezpečnosti, takže bychom do zatáček vjížděli mnohem větší rychlostí, než kdybychom si byli vědomi toho, že máme brzdy nefunkční.
Podobné brzdy v autech naštěstí nenajdeme, ale onen přísavný efekt, či přesněji snaha o jeho využití, reálný je. A výsledek může být stejný, pokud si uvědomíme, že to jsou právě zatáčky, kdy je ono poškození lišt nejpravděpodobnější (kolize s jiným vozem a pod). Tedy opět ve chvíli, kdy bychom na přísavku nejvíce spoléhali (a kdy bychom ve víře v ni jeli mnohem vyšší rychlostí), by byla nejméně spolehlivá. Proč je to vše jako s oněmi korelacemi – vazbou mezi různými aktivy na trzích?
V dobách klidu dochází často k tomu, že ony korelace klesají. Každá akcie, každé odvětví si jde svým směrem, komodity také a platí to o řadě dalších aktiv. To vše budí dojem, že diverzifikační potenciál je vysoký – pokud padne jedno, druhé půjde nahoru, ztráty budou omezeny, extrémní negativní události jsou v podstatě úplně eliminovány. Přesněji řečeno, v tu chvíli nejde o dojem, ale je ošemetné spoléhat se na to, že jde o stálý stav. Není a ukázala to jasně například poslední finanční krize. Během ní totiž korelace prudce vzrostly.
Na akciovém trhu se tak doposud diverzifikovaná portfolia začala chovat spíše jako jedna akcie. Rostly korelace mezi akciemi a komoditami a dalšími aktivy. Rychle se tedy rozpadalo vše, na co jsme spoléhali. A co nás dokonce nejednou uklidňovalo natolik, že jsme riskovali více, než bychom činili ve vědomí nedokonalosti, či dokonce zrádnosti popsaného nástroje.
Paralela s oním přísavným efektem a bočními lištami je zřejmá. A ukazuje, že podobné rizikové chování ženoucí věci ve vidině vyššího zisku (vyšší rychlosti) na hranu, či vlastně za ni, je obecnějšího charakteru. Extrémní selhání diverzifikace pak bylo možno sledovat u derivátů, které měly kombinací málo kvalitních hypotečních úvěrů vytvářet kvalitní aktiva. I když zde je namístě uvažovat o tom, že tu nešlo o selhání diverzifikace, ale o přímé podvody (tj. tvůrci těchto derivátů dopředu věděli, že jde o brak).
Nic z výše uvedeného není myšleno tak, že diverzifikace nemá smysl. Má a uvažovat o ní bychom měli na více úrovních. Uvedené se například do značné míry týká toho, jak se aktiva pohybují během cyklu. Ale diverzifikace má více rozměrů včetně dlouhodobého výhledu firmy (třeba ve smyslu „Tesla nebo Netflix“ – viz mou včerejší úvahu). Měli bychom si ale být dobře vědomi toho, že diverzifikace má své limity a ty by neměly být posuzovány podle období, kdy je všude jasno.
Čtenářovi se v této souvislosti možná vybaví i práce N. N. Taleba, který zastává z tradičního pohledu extrémní názor: Považuje snad všechny (pokud jej dobře chápu) tradiční modely spojené s diverzifikací za teorie mylné, tudíž škodlivé. A odolný finanční systém musí stát na úplně jiném základě. Mimochodem jak to dopadlo s přísavným efektem? Jeho využívání tak, jak bylo popsáno, bylo z důvodu bezpečnosti zakázáno...