Jakou roli hraje vývoj v globální ekonomice a globální poptávka při domácích inflačních tlacích? Ekonom Thomas Chalaux tvrdí, že pokud by měl vývoj globální poptávky významný vliv, omezovalo by to schopnost domácích centrálních bank dosahovat jejich inflačních cílů. Následně poukazuje na novou studii Banky pro mezinárodní vypořádání plateb BIS, která se tomuto tématu věnuje.
BIS se konkrétně věnovala vztahu mezi produkční mezerou ve světové ekonomice a inflačními tlaky v některých vyspělých zemích. A zjistila, že globální poptávkové tlaky jsou důležitým faktorem, který chování inflace v těchto zemích vysvětluje. Jiní ekonomové ale podle Chalauxe nebyli schopni tyto výsledky potvrdit a podle nich hrají největší roli tradičně zmiňované proměnné, jako je domácí zaměstnanost či importovaná inflace. Celkově tedy máme k dispozici protichůdné závěry, což jde ale podle ekonoma „překvapivě hladce“ vyřešit.
Studie, které potvrzují vztah mezi globální poptávkou a lokální inflací, berou podle ekonoma v úvahu většinou celkový pohyb cen. Ty, které přichází s opačnými závěry, ale většinou pracují s inflací jádrovou, která je na rozdíl od celkové očištěna o pohyb cen volatilních položek, jako jsou ceny energií a potravin. Jak ovšem ekonom dodává, globální tlaky by měly mít největší vliv právě na tyto oblasti – energie, komodity, potraviny. To znamená, že by měly být více patrné v celkové inflaci než v inflaci jádrové.
Tuto tezi potvrzují i jednoduché grafy, které srovnávají korelaci mezi produkční mezerou na straně jedné (osa x) a oběma typy inflace na straně druhé:
K podobnému závěru podle ekonoma dojdeme při pohledu na jednotlivé vyspělé země. Sledujeme-li vztah mezi globální produkční mezerou a celkovou inflací, vidíme, že je nejasný. Situace se ale mění, jestliže namísto inflace celkové pracujeme s inflací jádrovou. Z takového závěru tedy plyne, že centrální banky by měly pozorně sledovat celkovou domácí inflaci v době, kdy se v zahraničí přehřívá více zemí najednou. K tomu je dobré dobře zvažovat, které měřítko inflace používat. Zkušenosti z posledních desetiletí navíc ukazují, že „rozdíly mezi jádrovou a celkovou inflací mohou přetrvávat po velmi dlouhou dobu a tudíž bychom je neměli ignorovat s tím, že jde o krátkodobý šum“.
Zdroj: Oecdscope