„V prohlášení Bank of England týkajícím se programu nákupu aktiv se nachází i nenápadná zmínka o tom, že MPC bude zvažovat rovněž přímou participaci BoE na primárním trhu,“ Všímá si toho FTAlphaville s tím, že na první pohled se tato slova mohou jevit jako nudná technická poznámka. V praxi by se ale jednalo o to, že Bank of England by kupovala dluhopisy přímo od britské vlády, a „to je velká věc“.
FTAlphaville píše, že po poslední finanční krizi se sice poněkud smazal rozdíl mezi fiskální a monetární politikou, ale centrální bankéři se stále snažili „udržet si vzdálenost tím, že dluhopisy nakupovali jen na sekundárním trhu“. Tedy od ostatních investorů, a ne přímo od vlády. Nicméně „přímé financování také není ničím úplně novým“.
„Řada strážců monetárního pořádku, včetně Bank of England, vděčí za svou existenci vládám, které si chtěly více půjčovat, a to často během války. V případě Bank of England šlo konkrétně o konflikt Viléma Oranžského s Francií. Financování válečných deficitů ve Velké Británii proběhlo i během první světové války a FTAlphaville jej popisuje detailněji:
Britská vláda si během první světové války musela půjčit částku odpovídající ročnímu produktu země, ale její pokusy toho dosáhnout byly „velkým propadákem“. Válečné dluhopisy umožnily získat jen asi třetinu a pro investory byly neatraktivní. Analýza účetních knih Bank of England až nedávno ukázala, jak se s tím britská vláda vypořádala: Banka vládu zachránila tím, že dluhopisy nakoupila, ovšem na jména lidí v jejím tehdejším vedení. Podle FTAlphaville tehdy John Maynard Keynes právě proto hovořil o „mistrovské manipulaci“.
Tématu monetární politiky se v době současné pandemie věnuje i portál Money and Banking. Ten tvrdí, že americké ministerstvo financí by mohlo kupovat cenné papíry soukromého sektoru. V případě, že by ministerstvo čelilo růstu nákladů, mohl by při financování těchto obchodů pomoci Fed. V současné době ale taková situace s ohledem na výši výnosů vládních obligací neexistuje.
Money and Banking poukazuje na to, že nákupy cenných papírů soukromého sektoru by mohly být vnímány jako znárodnění a tudíž by mělo jít o proces, který bude jasně definován Kongresem. A „znárodňování“ je i důvodem, proč by Fed měl raději stát stranou tohoto procesu. Podobně jako za druhé světové války by ale Fed mohl nakonec kupovat přímo vládní dluhopisy, pak by šlo jednoznačně o stav takzvané fiskální dominance, kdy je politika primárně dána vládou. Fed by konkrétně mohl na trh vstupovat ve chvíli, kdy by poptávka po vládních obligacích nebyla dostatečná, což je v podstatě totožný případ, o jakém ve Velké Británii hovoří FTAlphaville.
Money and Banking tvrdí, že z ekonomického hlediska pandemie přibližuje současnou situaci válečnému stavu. Spolupráce mezi vládou a centrální bankou je tudíž klíčová a oba subjekty by měly mít společné cíle. Fed se tedy nachází v pozici, kdy by měl „podpořit válečný rozpočet, ale až se věci uklidní, měl by se rychle vrátit ke své nezávislosti.
Zdroj: FTAlphaville, Money and Banking