U společností, které jsou pod tržním a následně finančním tlakem, obvykle uvažujeme o tom, že by měly snižovat výplatu hotovosti akcionářům. A namísto dividend a odkupů posilovat svou rozvahu. Tedy dělat kroky, které by jim pomohly přečkat těžké období. Co ale firmy, u kterých se nečeká, že by kdy přišlo zlepšení? U nich by z hlediska akcionářů byl nejlepší řízený úpadek bez zbytečných pokusů o záchranu, které by jen plýtvaly penězi na neproduktivní investice. Paul Sankey se domnívá, že právě toto je relevantní scénář pro ropné společnosti (viz Sankey: Budoucnost ropných firem a velká výplata dividend) a já bych dnes této tezi chtěl dnes věnovat.
Předně je dobré zmínit, že ropné společnosti alespoň teoreticky mohou postupně úplně změnit svůj byznys model a zaměření, odklonit se od fosilních paliv a najít nový zdroj příjmů. Nabízí se samozřejmě zelené energie a v tomto smyslu by na tom byl a spol. podobně, jako tradiční automobilky snažící se vypořádat s nástupem elektromobility. K tomu může někdo tvrdit, že ropy se ještě dlouho nezbavíme, takže hovory o nějakém úpadku nemají moc smysl.
Pan Sankey ovšem o postupném útlumu, neřkuli úpadku hovoří. Podle něj by bylo nejlepší, kdyby ropné firmy neplýtvaly penězi a vyplácely maximum toho, co ještě vydělají, svým vlastníkům. Podívejme se, o čem tu potenciálně hovoříme. v minulém roce na provozním toku hotovosti vydělal necelých 30 miliard dolarů, po investicích mu zbylo 5,36 miliard dolarů (za posledních 12 měsíců je více než 1 miliardu v záporu). Oněch cca 5 miliard dolarů je výrazně méně, než v předchozích dvou letech, kdy vydělal 16,5 a 14,5 miliard dolarů volného toku hotovosti (to, co je k dispozici akcionářům, věřitelům a na akvizice).
Dividendu má nyní nastavenu na necelých 15 miliard dolarů. Takže v podstatě na to, že jeho volný tok hotovosti bude dlouhodobě na standardu let 2017, 2018 s tím, že dluhy se v podstatě nebudou měnit (staré budou refinancovány novými). Menší tok hotovsti by znamenal nutnost snížení dividendy. Pokud by tedy měl nastat nějaký posun od ropného gigantu k zelenému trpaslíkovi, tak firma bude v první řadě řešit to, že současná dividenda je neudržitelná a je třeba splácet dluhy.
Morningstar tvrdí, že dividenda ohrožená u Exxonu není, ale i tento názor ukazuje, že u těchto firem se nyní řeší něco trochu jiného, než dividendové žně. Výše uvedené má ale jeden velký otazník: Investice. V roce 2017 a 2018 investoval kolem 16 miliard dolarů, za posledních 12 měsíců dokonce více než 20 miliard dolarů. Pan Sankey zřejmě předpokládá, že tyto peníze by z valné většiny šly po uznání toho, že ropná éra je u konce, právě akcionářům.
Pak jde tedy „jen“ o to, jak by klesalo provozní cash flow a jak by firma omezovala investice. Každopádně na konci roku 2019 měl necelých 50 miliard dolarů neprovozních závazků. A celý „úpadkový“ obrázek tak netvoří jen známé neznámé „pokles provozního toku hotovosti, pokles investic, dividendy“, ale také (hlavně) nutné splátky dluhu v případě, že se firma bude zmenšovat. V jednom extrému scénářů by dokázal omezovat investice mnohem více, než by klesal provozní tok hotovosti, utáhl by splátky dluhů a mohl dokonce přechodně navýšit dividendy. S tím, že na konci tohoto procesu bude nová firma s udržitelným byznys modelem. Existuje ale i extrém druhý, kde se řeší hlavně dluhy.
To, že dividendová budoucnost není u ropných firem zdaleka jasná, dokazuje , která oznámila snížení dividendy. Důvodem je současný stav trhu a snahy o přechod na zelenou budoucnost. Pokud to dobře chápu, tak logika pana Sankeyho je taková, že právě ony snahy o přechod na zelenou jsou chybou (přesněji řečeno vysoké investice s nimi spojené). Namísto toho by ropné firmy měly prostě vyplatit to, co jsou ještě schopny generovat, vlastníkům. Každopádně dalším důvodem, proř omezilo, dividendu, jsou dluhy. A jsme opět u toho, co jsem psal výše.
Ještě dodám, že například S&P Global Market Intelligence čeká, že letos by se tržby měly pohybovat na necelých 190 miliardách dolarů (porovnatelné s rokem 2016), za devět let by měly být na více než 300 miliardách dolarů. EBITDA by se měla zvednout z 31 na 54 miliard dolarů, marže by měla vzrůst z 11,4 % na 18 % (tedy historicky číslo nevídané). Nevím, jaké předpoklady za těmito projekcemi stojí, ale je celkem zřejmé, že S&P Global Market Intelligence minimálně v následujícím desetiletí nějaký útlum této společnosti nečeká. A podobné to je i u Exxonu.